Náš názor
Komunisté u vlády? Už podruhé, ČSSD se znovu pálí o hradní kamna
Symboličtější datum pro jmenování vlády závislé na komunistech by se opravdu hledalo těžko, když už únorové dny minuly a skvělé listopadové výročí je daleko - přesně 68 let od justiční vraždy Milady Horákové lépe vynikne, o jakém průšvihu je řeč, když složení a směřování vlády ovlivňuje KSČM, v jejíž kruzích se oběšení Horákové dodnes pokládá nanejvýš za politováníhodnou lapálii, když ne rovnou za výkon revoluční spravedlnosti. Zároveň se ale hodí připomenout také to, že v samostatném Česku jde už o druhou vládu podporovanou komunisty, ostatně takové jméno Miroslava Tomana se objevuje v obou.
Zlatá slova o politice jako výměně argumentů. Kdy s ní Zeman začne?
Nějaký hnidopich by sice mohl namítnout, že pokud chtěl prezident Miloš Zeman v další z mnoha repríz dát průchod svému pohrdání novinářskou obcí, nemusel do toho zatahovat alespoň ty hasiče, jejichž asistence tomu všemu byla na hranici jejich sebeúcty. Z jiného úhlu pohledu ale tyto průvodní jevy rituálního spalování trenýrek na Pražském hradě mohou být nutnou daní zaplacenou za pohled do zrcadla, který potřebujeme.
Poznámka: Komunisté oprašují tradici sahání do cizích kapes
Řada trefných příměrů už zazněla na konto komunistického návrhu zdanit finanční náhrady církvím za (komunisty) ukradený a z nějakého důvodu nenavratitelný majetek. Hezky třeba zní ironická poznámka, zda političtí vězni nebudou ze svého odškodného vracet stravné. Raději s tím ale potichu, někdo v KSČM by se mohl chytit i toho - současná debata mimo jiné ukazuje, že komunistická schopnost lehkou rukou sahat do cizích kapes je záležitost spojující všechny generace tohoto hnutí.
Glosa: Urážlivé představení nahrálo radikálům
V rubrice Náš názor přinášíme některé ohlasy incidentu kolem sobotního představení kontroverzní hry Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí, s nimiž se ztotožňuje redakční linie Proglasu v celé věci.
Poznámka: Český novičok ve světle papežova mediálního poselství
Způsobu, jakým český prezident Miloš Zeman opět rozčeřil hladinu veřejné debaty svým výrokem o látce novičok a České republice, se lze věnovat z mnoha úhlů pohledu, například politického, bezpečnostního, chemického či psychologického. Protože na konci tohoto týdne si katolíci připomínají den modliteb za sdělovací prostředky, není od věci Zemanovu originální obranu před údajným "lhaním do vlastní kapsy" poměřit textem, který k mediální neděli vydal papež František.
Kardinál Beran nás posmrtně poučuje o komunistech a vlastenectví
Naplnění poslední vůle kardinála Josefa Berana a uložení jeho ostatků v pražské katedrále přineslo řadu poučných momentů pro naši současnost. Bude nám k užitku, když nepropásneme alespoň následující tři:
Kardinál Beran posmrtně opouští Řím
Ticho kaple v Nepomucenu, přerušované občasnými zvuky římských ulic. Vůně rozkvetlého jara a vzrůstající vzrušení. Takový je poslední den v Římě pro kardinála Josefa Berana. Už za pár hodin se rakev s jeho ostatky vydá na cestu do milované domoviny, kterou byl nucen opustit. Jsme svědky splnění jednoho snu...
Poznámka: Volební výsledky musí respektovat všichni, i Babiš a Zeman
Lidé, kteří se při shromážděních na náměstích vymezují vůči způsobu, jakým Andrej Babiš formuje vládu, prý mají problém s respektováním volebních výsledků, zaznívá od samotného Babiše, ale třeba i od prezidenta Miloše Zemana, který namísto předepsané nadstranické reakce na vnitropolitickou situaci hledá způsob, jakým by mohl šéfa hnutí ANO ukotvit v čele vlády. Protože od říjnových voleb už nějaký čas uplynul a výsledky poněkud překryly různé marketingové kouřové clony, neškodí se na ně znovu podívat, aby bylo jasno, kdo co nerespektuje.
Svatý týden model 1983: Estébácký vír u františkánů
Politická krize na Slovensku přispěla k tomu, že se značné pozornosti oprávněně dostalo 30. výročí velkopáteční demonstrace v Bratislavě za náboženské a občanské svobody. Rozehnat vodními děly pokojné shromáždění modlících se lidí se svíčkami, to jistě minulému režimu vytváří obstojnou vizitku. Za pozornost ale stojí ještě jiná událost ze Svatého týdne, k níž došlo o pět let dříve v obou částech tehdejší federace - dobová tajná policie jí dala název Vír.
Malá vzpomínka: Začalo to před deseti lety v Papui
Tři poznámky k další restituční šarádě ve sněmovně
Toho, kdo dlouhodobě sleduje poslanecké debaty o problematice takzvaných církevních restitucí, mohlo na té dnešní sotva co překvapit - ani názor komunistického poslance Miroslava Grebeníčka, že majetek české církve měl na mysli papež František, když psal, že peníze mají sloužit a nikoli vládnout, ani verva, s níž se do půtek vrhal Miroslav Kalousek (a občas ťal do živého, jako když zasmečoval po zmínce o trestně stíhaném poslanci Pekárkovi v době restitučního hlasování poukazem na skutečnost, že autoři této zmínky velmi stojí o to, aby trestně stíhaný Andrej Babiš vedl vládu). Zbývají tři poznámky:
Poznámka: Petiční způsob Popeleční středy se zdá být poněkud nešťastným
Vypadá to, že už kdekdo mezi českými katolíky vydal prohlášení k tomu, jak si představuje budoucnost pražského arcibiskupského stolce po letošních 75. narozeninách kardinála Dominika Duky. Různé skupiny se pak formou petičního sdělení navzájem poučují, že na Popeleční středu se označujeme popelem na znamení pokorného vědomí, že nejsme nic jiného než prach. Vztahuje se to i na naše silná slova, proto je s podivem, že jimi právě v tento den hýříme.
Prezidentské volby: Pěkná čtyřka z dusíku a rovnováhy na páce
Když voliči Jiřího Drahoše po prezidentské volbě s vítězstvím Miloše Zemana poněkud vyschne v ústech, stačí se pro vhodný komentář poohlédnout ve filmové klasice, byť snímek Marečku, podejte mi pero byl v nemilosti předchozího prezidenta Václava Klause. Ale zkusme to:
Ke druhému kolu prezidentské volby 2018
Už bylo mnohými řečeno prakticky všechno a usuzuji, že ani večerní debata v České televizi nepřinese nic, podle čeho bych změnil své rozhodnutí.
Titul této Myšlenky na den pochází od Karla Čapka: Pravda je víc než moc, protože je trvalá.
Poznámka: Souboj kandidátů nebo jejich zobrazení?
Stačí posoudit osobnost a vize Jiřího Drahoše a Miloše Zemana a vybrat z nich jednoho, který dostane hlas v druhém kole prezidentské volby. Jeví se to jako poměrně prostá, možná trochu nudná záležitost a snad proto si ji někteří komplikují tím, že spíše vybírají z mýtů, projekcí a někdy přímo ze lží o jednom nebo druhém z uvedených pánů.
