Glosa: Vraťme se k fotbalu, ne do roku 1938

Glosa: Vraťme se k fotbalu, ne do roku 1938
30. března 2021 Náš názor Autor: Filip Breindl

Kvůli fotbalu se v minulosti i válčilo mezi Salvadorem a Hondurasem, naopak zelený trávník byl dějištěm podávání rukou mezi Američany a Íránci a na tribunách se poměrně nedávno realizoval nakonec neúspěšný pokus o sblížení Turecka a Arménie. Fotbalová historie zná mnoho okamžiků, kdy hra s kulatým míčem stála poblíž důležitého společenského dění, v dobrém i zlém. Asi ještě častěji se ale stala hříčkou pro různé nesportovní aférky. Jednu z nich v souvislosti s cestou reprezentačního obránce Ondřeje Kúdely do Walesu právě prožíváme.

Připomeňme, že poslední pobyt v Británii vynesl tomuto obránci obvinění z rasismu a fyzické napadení v útrobách stadiónu v Glasgow; jeho jméno by se ještě více proslavilo, kdyby ho autoři plamenných výpadů na Kúdelovu adresu byli schopni napsat bez komolení. Na skotsko-české linii se rozehrála slovní válka, která se zajímavým způsobem projevila v očekávání msty ze strany skotských rozhodčích nominovaných na sobotní utkání Česko - Belgie. Nic takového ale nenastalo, sudí byli naprosto profesionální, věnovali se výhradně fotbalu.

Totéž bychom měli udělat i my, protože v nefotbalové stránce tohoto příběhu můžeme nanejvýš přát mnoho štěstí těm, kdo to dostali za úkol rozplést. Přispět lze snad jedině historickou vsuvkou: 7. srpna 1938 nastoupil ke svému prvnímu utkání za Československo Josef Bican, legendární kanonýr, který s Kúdelou měl společný slávistický dres. Do Stockholmu musel cestovat odděleně od zbytku týmu - zatímco mužstvo jelo tehdy běžným vlakem, jak uvádějí fotbalové prameny, Pepi letěl letadlem s přestupem v Pobaltí. Důvodem byly reálné obavy, že si na něj bude na svém území dělat nároky nacistická říše, která se několik měsíců předtím zmocnila Bicanovy rodné Vídně; na čs. občanství ještě nezaschla razítka (zafungovala proslulá byrokratická pružnost, žádost byla podána dlouho před mistrovstvím světa ve Francii, kde ještě hrát nesměl). Poměry, kdy i do fotbalu převelice mluvila (geo)politika samotné hře neprospívají, to si můžeme vzít z onoho předválečného roku, v němž třeba byli reprezentanti Anglie vtaženi do státního appeasementu a při přátelském utkání v Berlíně zdravili zdviženými pravicemi.

Hrajme fotbal, ne divnou hru na zločin, který se možná ani nestal, a trest, který si vyneseme sami nad sebou před výrokem o vině. Ondřej Kúdela teď dobře ví, že průpovídka k soupeři Glenu Kamarovi, ať už jejím obsahem bylo cokoli, nepatří k nejpovedenějším momentům jeho kariéry, která se snad bude dál ubírat ryze fotbalovými cestami. Další je na vyšetřovatelích a snad méně na armádě právníků. Rasismus je ošklivý vřed a zaslouží si dusit, kde se dá - jak se na této kauze ukázalo, tak spíše v prostředí radikálnějších fanoušků (paradoxně zpravidla multietnických klubů). A v případě českého fotbalu by nemělo zapadnout, že potírání různých funkcionářsko-politických korupčních spletenců má mít podobnou prioritu, protože toxický a devastační potenciál je výrazný.

Zpět k večernímu zápasu v Cardiffu: Pro Ondřeje Kúdelu i celý tým ve Walesu jedna výzva z předválečné historie: Tehdy jsme ve Stockholmu porazili Švédy, čtvrtý tým nedávného mistrovství světa, jasně 6:2, Bican dal polovinu československých gólů. Tak do toho!

Filip Breindl

Zpravodajství na Proglasu

Zprávy pro lidi dobré vůle ve všední dny v 10, 13, 15 a 20 hodin; v sobotu v 10 a 15 hodin

Zrcadlo týdne v sobotu od 18. hodiny

13+ každý všední den krátce po 13. hodině

Regiony

Regiony