Glosa: Slovenská návštěva ukázala, že papež střední Evropě dobře rozumí
Papež je svatý člověk a jeho vize jsou obdivuhodné, ale jako Jihoameričan zcela nechápe problémy a výzvy středoevropského prostoru, zaznívá občas v tuzemské vnitrocírkevní debatě. František během čtyř dnů v Budapešti a na Slovensku ukázal, že se ve zdejších – slovy Vladimíra Mečiara – špecifikách dobře vyzná a má k nim co říci.
Něco naznačuje samotný scénář návštěvy včetně setkání v sociálně vyloučené lokalitě košického Luníku, ale i řeckokatolické liturgie v Prešově a završení programu při mariánské pouti v Šaštíně. Toto aranžmá, doplněné dalšími tradičními prvky zahraničních papežských cest, otevřelo prostor k tomu, aby František vystihl, co nejen katolíci a nejen Slováci prožívají a mají před sebou. Ne jako rodák z našeho prostoru, jakým byl Benedikt XVI., natož jako přímý aktér středoevropských změn Jan Pavel II., ale jako bratr, který vnímá sourozencovy úspěchy i pokulhávání a jde s ním po společné cestě.
Řadou Františkových promluv se pak zřetelně prolíná motiv neudržitelnosti církevního modelu úzkého napojení na moc a lpění na úloze tradiční autority; k ní vede jiná cesta než stále marnější oživování zvykového katolicismu. Křesťanství není ideologie, ale následování Ježíše Krista a jeho přikázání lásky k bližnímu; církev není mocenskou organizací, ale společenství, které má být víc místem služby, naslouchání a osobního příkladu a svědectví, než udržovatelem pozic, ne-li aktérem zbytečných ideologických střetů. A jak bylo vidět v prešovské jezuitské kuchyni nebo v dění kolem Róberta Bezáka, Františkem navráceného do kolegia slovenských biskupů alespoň u oltáře, vše završuje lidskost a empatie.
Celá papežská návštěva ztratila charakter velké katolické manifestace, jak tomu bylo dříve, zároveň ale ukázala, proč není vůbec podstatné řešit, do jaké míry se nenaplnila očekávání, pokud jde o počet návštěvníků jednotlivých bodů programu. Kvantita není tím hlavním hlediskem a jestliže je zcela správné pečovat o odkaz předků a udržovat krásná poutní místa, stejně tak se patří bez předsudků chodit na periferie a být s lidmi, kterým okolní svět příliš nerozumí a mnohdy necítí důvod snažit se o to.
Vlastně to není žádné slovenské ani středoevropské špecifikum, snad má v našich končinách určité zvláštnosti v obtížnosti hledání cesty ve svobodné éře po dlouhých letech pronásledování. František ale přinejmenším dnes v Šaštíně prokázal, že chápe i jemné nuance Slovenska a okolí. Pokud si jeho pobyt v tomto poutním místě nedaleko moravských hranic bereme tak trochu za svůj, měli bychom tím spíše vnímat, že mluvil i k nám v České republice. Právě proto, že nám rozumí.
Filip Breindl
Související články
Církev i víra potřebují být stále na cestě, nezastavme se, nabádal Slovensko papež
V poslední den své návštěvy Slovenska odsloužil František mši v Šaštíně, poutním místě zasvěceném Panně Marii Sedmibolestné, patronce země. V den jejího svátku vystoupil jako hlavní celebrant za přítomnosti slovenských i některých moravských a českých biskupů stejně jako představitelů slovenského státu a asi 50 tisíc věřících. Na místo přicestovalo také množství poutníků z Česka, přičemž pódiu vévodil kříž s vloženým dřevem z krovů kostela v Moravské Nové Vsi, poničeného červnovým tornádem.
Papež přinesl na Luník poselství naděje, shodují se účastníci
Přinášíme několik ohlasů účastníků setkání papeže Františka ze sociálně vyloučené lokality na sídlišti Luník IX v Košicích.
A. Scheinostová: Papež ke slovenským biskupům promlouval jako kárající starší bratr
V úterním pořadu 13+ jsme hovořili s redaktorkou Katolického týdeníku Alenou Scheinostovou, která sleduje návštěvu papeže Františka přímo na Slovensku.
