Poznámka k MDD: Děti jako opravdová priorita, ne ta z fráze o návratu do škol

Poznámka k MDD: Děti jako opravdová priorita, ne ta z fráze o návratu do škol
1. června 2021 Náš názor Autor: Filip Breindl

V průběhu pandemie ožila v českém politickém prostoru řada výroků, které se častým opakováním staly bezobsažnými frázemi, v kontextu každodenní reality navíc značně cynickými. Nechme protentokrát stranou onu "společně to zvládneme". Když máme Mezinárodní den dětí, věnujme se věcně neproblematickému "naší prioritou je návrat dětí do škol", z něhož ovšem praxe učinila značně výsměšnou floskuli.

Stala se z ní určitá rituální věta, která nejspíš měla sloužit k ujištění veřejnosti, že její hlasatel si uvědomuje základní hodnoty, byť právě oznamuje věc, která si se školní prioritou zcela protiřečí. Šlo tedy o jakousi verbální oběť, po níž politik zachoval zdání empatického a zodpovědného činitele, který má na zřeteli blaho příští generace. Veřejnost zase dostala, co potřebovala slyšet. Jsou to spojené nádoby: populistická vláda, jakou máme, by reagovala zcela jinak, pokud by byla vystavena silnému tlaku. Snadnost, s jakou se celá věc schovala do zmíněné fráze "naší prioritou atd.", naznačuje, jak to jako společnost se školou máme – kdykoli horlivě odkýváme cokoli o kvalitním vzdělání, konkrétní provedení ale nepokládáme za svou záležitost.

V tomto základním nastavení se pak svezou všechny jednotlivosti v načasování rozvolnění (např. restaurační zahrádky vs. střední školy), v tom, že "nejde" zajistit kvalitní testy pro školy, v absurditě nařízení o respirátorech pro skauty v lese... Pandemie má tu nepříjemnou vlastnost, že její dopady na různé skupiny, ba i jednotlivce jsou značně různorodé, a to ve všech oblastech od zdravotní a psychické až po ekonomickou a společenskou. Že zrovna dětský svět převrátila naruby, o tom netřeba diskutovat. Vedení státu udělalo pramálo pro to, aby dopady zmírnilo nebo alespoň projevilo kus empatie dětem, rodinám, školám, skautu a dalším. Nemluvě o odložení značné části finančního břemena pandemie na ramena příštích generací...

Pozor, abychom se nepřiblížili k naprostému cynismu z předlistopadové doby, v níž 1. červen patřil do liturgického kalendáře režimu, byť ne tak významně jako březnový Mezinárodní den žen. I MDD byl ale příležitostí k vytrysknutí fráze o šťastném životě našich dětí, ačkoli realitou byl ekonomický i morální rozvrat, ohýbání charakterů, nesvoboda, zničené životní prostředí a "mír" za ostnatými dráty a pod dohledem cizích vojáků. Odložme fráze o tom, že děti jsou naší budoucností. Začněme se podle toho chovat.

Filip Breindl

ilustrační foto: Helena Horáková, Radio Proglas

NyníDnešek v kalendáři
Píseň: Pieni irlannitar/My Irish Flower (2020); Interpret: Piirainen/Blom/Company; Album: Piirainen/Blom/Company: Matka
14:00Třikrát z Proglasu
14:30Písničky pro hezké...
15:00Zprávy Proglasu, počasí
15:05Písničky pro hezké...
16:00Barvínek
16:45Písně

Zpravodajství na Proglasu

Zprávy pro lidi dobré vůle ve všední dny v 10, 13, 15 a 20 hodin; v sobotu v 10 a 15 hodin

Zrcadlo týdne v sobotu od 18. hodiny

13+ každý všední den krátce po 13. hodině

Regiony

Regiony