S armádním kaplanem o Dni vítězství: Nepřipustit, aby se zlo rozmáhalo

Pro většinu našich posluchačů je dnešek volným dnem, svátečním, jak je to u vás?

"Letos je to pro mne trochu výjimečné. Každoročně se účastním slavnostních okamžiků na pražském Vítkově, kde si připomínáme konec 2. světové války položením věnců a za zvuků signálu večerky se pokloníme památce těch, kteří přispěli k porážce nacismu a ukončení války. Letos prožívám tento den ve své rodné vesnici, ale během týdne jsem na Vítkově byl individuálně a poklonil se památce obětí války."

Co bychom si dnes podle vás měli hlavně připomínat v souvislosti s 8. květnem – hodnotu míru, oběť lidí, kteří přispěli k porážce nacismu, nebo ještě něco jiného?

"Všechno z toho je třeba si připomínat, ale zároveň také spravedlnost, pravdu, lidskou zodpovědnost a důstojnost života hájit každý den. Nesmíme připustit, abychom sami přispěli ke zlu, ani v maličkostech, ve zdánlivě bezvýznamných věcech. Nesmíme připustit, aby se zlo rozmáhalo kolem nás. Musíme si uvědomit, že v malých projevech zlu zabráníme snadno, když ale vyroste, je ten zápas s ním velmi těžký. To je důležité si připomínat v dnešní sváteční den."

Už jsme zmínili, že kvůli pandemii koronaviru se letos nekoná mezinárodní vojenská pouť do Lurd. Nahradil tuto tradiční akci nějaký alternativní například online program?

"Dostal jsem informaci od organizátorů mezinárodní vojenské pouti o přeložení letošního ročníku na příští rok. Co se týká nějaké alternativy online, to se podle mých informací neuskuteční, ale vím o tom, že se v Lurdech každý den modlí za mír na celém světě a také za ty, kteří těžce prožívají toto období pandemie koronaviru."

Čeští vojáci se v souvislosti s epidemií podílejí na některých opatřeních například na hranicích, pomáhají se zajištěním testování a podobně. Promítá se to i do práce vojenských kaplanů?

"Naše práce stojí na službě přítomnosti, to znamená, že vojenští kaplani doprovázejí vojáky tam, kde mají vykonávat své úkoly. Stejné to je i v této situaci: Pokud daný útvar plní úkol na hranicích jako posílení Policie ČR, tak i kaplan zamíří mezi vojáky, povzbudí je svým slovem, či v rozmluvě zjistí, co je potřeba, co vojáky tíží, kde jim může být užitečný. Zároveň také máme své kaplany ve vojenských nemocnicích jak v Praze-Střešovicích, tak v Brně. Vojenští kaplani tam slouží nemocným, nejen těm postiženým koronavirem, ale i běžným pacientům, kteří přicházejí do těchto nemocnic."

Myslíte, že z výročí, které si dnes připomínáme, lze čerpat něco i do naší situace poznamenané krizí kolem koronaviru?

"Uvedl bych to slovy, která jsem použil ve svém velikonočním poselství pro příslušníky resortu obrany, ale de facto pro nás všechny. Jsou to slova papeže Františka, která mě inspirovala - že jsme na stejné lodi, všichni zranitelní a dezorientovaní, ale zároveň důležití a nezbytní. Že je potřeba v těchto chvílích společně veslovat a vzájemně se povzbuzovat, nemůžeme jít každý na vlastní účet, ale společně. Jsou to slova naděje, která byla inspirací pro ty, kdo bojovali za druhé světové války, tak i pro dnešek. A myslím, že dnes si ještě více můžeme uvědomit konkrétní skutky lidské a křesťanské lásky. Můžeme si uvědomit, jak jsme v dnešní době objevili solidaritu, společné dobro, rozumnost, respekt, skromnost a odvahu. Myslím, že tohle jsou společné momenty, které propojují to, co si připomínáme na Den vítězství, s dneškem."

Vrátím se ještě k výročí konce války – připomínáme si také některé oběti nacismu z řad kněží. V koncentračním táboře Dachau zemřel také váš předchůdce v čele armádní duchovní služby, generál Metoděj Kubáň. Čím vás inspiruje?

"Byla to úžasná osobnost s nesmírně lidským, ale také dramatickým životním příběhem. Generál Kubáň byl mužem, který na jednu stranu dokázal citlivě vnášet do vojenského života vnímavost pro víru, víru v osobního, milujícího Boha. Na druhou stranu měl dostatek odvahy jít pevně za splněním úkolu, který měl - vybudovat fungující duchovní službu v daných podmínkách československé armády. To je inspirující pro všechny jeho následovníky. Je to úkol, který vás provází po celou dobu ve službě hlavního armádního kaplana. Na pozadí příběhu generála Kubáně si uvědomuji, že život vojenského kaplana může být nedvěčně náročná a přitom skutečně nebezpečná služba, ale přesto vždy zůstane úžasnou službou v tom, že přináší neopakovatelnou možnost bezprostředního kamarádství s těmi, k nimž jste poslání, ať tady v České republice, nebo když doprovázíte vojáky na zahraniční misi."