Vy jste Boží zahrada, říká kardinál dětem

Vy jste Boží zahrada, říká kardinál dětem
2. června 2012 Události Autor: Ondřej Mléčka

Přinášíme dreportáž z dětského kongresu, který probíhal v rámci VII. Světového setkání rodin v Miláně.

Kdo vstoupil v pátek ráno do zvláštního prostoru na Světovém setkání rodin, pojmenovaném jednoduše „místo pro hry“, mohl zde potkat děti různého věku, které zpívaly známou ukazovací píseň. Probíhalo zde zahájení posledního dne dětského kongresu, který světové setkání doprovází. Proč vlastně vznikl kongres pro děti? Odpovídá jeho organizátorka:

„Setkání je otevřené všem, kdo tvoří rodinu v širokém slova smyslu, tedy rodičům, dětem, ale i například i prarodičům. Myšlenka kongresu byla, aby si rodina - až se vrátí domů - mohla každý večer vyprávět o tématech, které se probíraly během setkání. Samozřejmě rodiče se účastnili kongresu, který měl jiný jazyk i jinou úroveň obsahu, děti měli zase obsah přizpůsobený jim.“

Dnes děti čekali na hosta, říkali mu kamarád. Během písně  tance přišel do haly předseda papežské rady pro rodinu, kardinál Ennio Antonelli.

Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, ahoj. Těmito slovy ho zdravily děti. Kardinál nejdříve požehnal několika z nich, které se přihlásili jako zástupci různých zemí nebo kontinentů. Potom se všichni společně vyfotografovali. Kardinál Antonelli se obrátil k dětem několika větami, v nichž připomněl přitom téma kongresu – Zahrada:

„Když jsem přišel sem, ptal jsem se: Kde je zahrada? Tady není žádná zahrada! Vy jste nejkrásnější zahrada. Zahrada vysázená Pánem, naším Bohem. Snažte se zůstat pořád krásní jako květiny.  A to se stane, pokud se budete učit milovat Boha a druhé stále víc.“

Jak je možné věnovat se tolika dětem z různých zemí a různého věku? Do kongresu se zapojilo téměř 150 animátorů z celého světa, vysvětluje jedna z organizátorek. Ti se mohli dětem věnovat s ohledem na jejich věk i na jejich jazyk. Zakončeme slovy o tom, co si mohou děti z kongresu přivést domů.

„Četla jsem některé komentáře, které děti napsaly na zeď během setkání. To hlavní je zážitek, že nejsou sami, ale cítí se součástí velkého společenství na celém světě. Když se poznávaly, uvědomili si šířku světa, uvědomily si také, jaké mají možnosti v životě, jak se mohou setkávat, růst, srovnávat se s dětmi z jiných zemí.“ 

Zvukovou verzi reportáže si můžete poslechnout ZDE.

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony