Tváře muklovského Vatikánu na výstavě v Senátu

Tváře muklovského Vatikánu na výstavě v Senátu
3. srpna 2022 Události Autor: Jaroslava Otradovcová

Portréty politických vězňů, které pronásledoval komunistický režim pro jejich víru a životní hodnoty, jsou do příští neděle 15. srpna k vidění v sídle Senátu. Výstava předkládá sérii portrétů tváří vězňů z řad biskupů, řeholníků a řeholnic, ale i laiků. Byli vylhaně souzeni, prošli dlouholetým vězněním a perzekucí. Tváře muklovského Vatikánu jsou projektem malířky Claudi Ondok, vlastním jménem Barbory Pavelkové, rozené Petrzikové. 

"Na výstavu v Senátu jsem musela vybrat pouze 13 obrazů z celkových asi 30, které mám zatím namalované. Jedná se o sérii osobností, které byly vězněny a mučeny komunistickým režimem pro svoji víru a sílu stát si za svou pravdou a vychovávat v ní i další generace," shrnula pro naše vysílání Claudi Ondok.

Projekt volně navazuje na knihu Muklovský Vatikán od kněze a řeholníka, vědce a myslitele Josefa Petra Ondoka - rodinného přítele, jehož jméno malířka v 15 letech přijala, když chystala svou první výstavu. "V dětství byl pro mne velmi důležitý, vlastně mi nahrazoval dědečka z matčiny strany," svěřila Proglasu. Českobudějovický člen kongregace bratří Nejsvětější Svátosti (petrínů) byl v éře stalinismu 12 let vězněn za organizování filozoficko-náboženských seminářů pro studenty. Trýznili ho na Mírově, v Leopoldově a ve Valdicích i v pracovních táborech, například v Jáchymově. Zemřel v srpnu 2003. Ondokovy memoáry zachycují především atmosféru za mřížemi, v níž se s kněžskými druhy pohyboval a kde bojoval za udržení vědomí lidské důstojnosti. 

"Když jsem četla jeho knihu, kterou napsal ke konci života, věděla jsem, že ta jména a osobnosti nějak znám, ale ne tváře. Proto jsem si je dohledávala a pročítala jejich příběhy. Pro ztvárnění jsem se pak snažila vybírat fotografie, na kterých je vidět, že je režim nezlomil. Některé snímky ve spisech jsou totiž plné únavy a možná i zoufalství, když ti lidé byli nějakým způsobem mučeni. Na těch po uvěznění je však vidět, že je to nezlomilo, nezničilo, je z nich cítit víra a síla. Mají co lidem dát. Sestra Angelika Pintířová (z Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, pozn. red.) na včerejší vernisáži sdělila, že expozici vnímá jako výstavu naděje," přiblížila umělkyně s tím, že konkrétně jde o portréty např. biskupa Štěpána Trochty, Josefa Zvěřiny, Jana Zahradníčka, prof. Růženy Vackové nebo Terezie Procházkové. "Neteř Terezie, ženy, která měla být zlikvidována a odstraněna z povědomí, na její počest vlastně přišla až do Senátu. To byl velmi silný zážitek," popsala malířka.

Spolupořadatelkou expozice, která v Předsálí Jednacího sálu potrvá do poloviny srpna, je třebíčská senátorka Hana Žáková. S autorkou Claudií Ondok lze v případě zájmu dohodnout zapůjčení obrazů na další místa. Ráda by, kdyby se dostaly přímo do věznic spjatých s osudy těch, které znázorňují, dodala v rozhovoru pro Radio Proglas: "Aby se ukázalo, že to není jen nějaké prázdné povídání, ale že se tam odehrávaly dlouhé roky utrpení mnoha lidí."   

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony