Stehlík: Tím, že hovoříme o jejich nejvyšší oběti, děláme z obyvatel Ležáků nesmrtelné

Měli obyvatelé Ležáků nějaké tušení o blížící se tragédii?

Domnívám se, že takové dva tři dny dříve určitě ne. Nicméně ohrožení museli cítit, protože měli zprávu, co se odehrálo v Lidicích, že svůj poslední boj svedli českoslovenští parašutisté, z nichž Josefa Holčíka znali a mohli si domyslet, že mohl být mezi těmi, kdo v boji s nacisty padli. Věděli, že probíhá zatýkání v okolí, že se gestapo dostalo na Pardubicko. Předpokládám, že tušili, že se ohrožení blíží, ale samozřejmě nemohli vědět, co všechno a v jakém rozsahu Ležáky očekává.

Kolik lidí nakonec přišlo o život?

Přímo 24. června před 78 lety bylo ve večerních hodinách u pardubické Larischovy vily popraveno 33 obyvatel Ležáků. Na rozdíl od Lidic je zajímavé, že zde popravovali i ženy. To ale není všechno, další ležáčtí obyvatelé byli popraveni 2. července, kdy byla v Pardubicích zavražděna velká skupina spolupracovníků výsadku Silver. Další přišli o život v koncentračních táborech. Například jeden z velice významných spolupracovníků výsadku Silver, který měl kontakty i v Ležákách, vrchní strážmistr četnictva Karel Kněz spáchal sebevraždu. Když sečteme počet obětí, které přišly o život v souvislosti s tragédií, dostaneme se k počtu, který převyšuje padesátku.

Kolik dalších obcí potkal za války podobný osud?

V současnosti hovoříme o čtyřech desítkách obcí na území Československa, které byly vystaveny stejnému násilí jako Lidice a Ležáky. Důvod, proč jsou Lidice nejznámější, je ten, že sami nacisté tento zločin široce zveřejnili. Oni se jím chlubili, chtěli šokovat protektorátní veřejnost, ukázat čeho jsou schopni, pokud nebudou vydáni ti, kteří uskutečnili atentát na R. Heydricha. To znamená, že to byla veliká „PR akce“, řečeno dnešními termíny. Ležáky byly daleko menší, měly asi desetinu obyvatel. Kromě toho prvotní velice negativní ohlas veřejnosti na Lidice přibrzdil snahy Němců ležáckou událost medializovat. Pokud jde o další obce, většinou se to odehrálo v samém závěru války. Například při trestních akcích bezpečnosti proti partyzánům v bojovém pásmu už nedošlo k takové medializaci jako u Lidic a Ležáků: Javoříčko, Ploština, Zákřov či Vařákovy Paseky. Sem patří i obec, jež sice neleží přímo na území československé republiky, nicméně vraždění se zde bezprostředně dotklo československých obyvatel. Je jím Český Malín na Volyni, který byl vyhlazen ještě brutálnějším způsobem.

Památník Ležáky v nedávné době hned dvakrát zasáhly povodně. Jak jste se s tím vypořádali?

Musím říct, že už ten první zásah 14. června byl pro nás nesmírně bolestný, protože v Ležákách jsme měli velkou povodeň před osmi roky. Ta tehdy zpustošila pietní území, zůstaly tu nánosy bahna apod. Na základě těchto zkušeností se 14. června podařilo rychle upustit hráz ležáckého rybníka, který zachytil tu největší zkázu. Pětina území byla zaplavena, hlavně jeho spodní část. Byly zde nánosy větví, voda sem splavila kmeny stromů, terén byl rozbahněný. Předminulé pondělí jsme hned začali celý prostor za pomoci dobrovolníků dávat do pořádku. Během týdne se povedlo v rámci možností vše zvládnout a do toho přišla tuto sobotu nová povodňová vlna… V současné době se díky tomu, že svítí slunce, začíná vše vysoušet. Ten, kdo teď přijede, na první pohled ani nepozná, že tu byl nějaký problém. Pracovníci zkrátka udělali velký kus práce, to znamená, že pietní území vypadá, jak má. Jsme připraveni na pietní vzpomínku. Nedá se pouze chodit do terénu, který je rozmáčený.

Jaké je memento ležáckého památníku?

Myslím, že stejně jako v případě Lidic, tak i u Ležáků by mělo být naším přáním, aby se podobné zločiny spáchané na lidech, kteří žili mírumilovně, neopakovaly. Ve zřizovací listině památníku Lidice stojí tato hlavní myšlenka, tzn. udržet v paměti památku lidických ležáckých, jejich hrdinství a šířit informace o tom, co se tu tehdy stalo a to nejen v České republice, ale i u světové veřejnosti. Říkává se, že ti, kteří položili život za vlast, si zaslouží nesmrtelnost. Právě tím, že hovoříme o jejich nejvyšší oběti, z nich děláme nesmrtelné.