O odkazu Lidic s Tomášem Petráčkem

Proč bychom si měli stále připomínat památku Lidic?

Je to důležitá připomínka toho, jaký charakter měla druhá světová válka a co vlastně válka znamená, k jakým hrůzám může vést. Nám, které ještě vychovávaly generace, které válku pamatovaly, se to neustále připomínalo. Pro dnešní generaci je to už vzdálená doba. Lidice odkazují na samotný charakter druhé světové války, kdy na rozdíl od jiných dějinných konfliktů, jež se týkaly hlavně vojáků, tento masivně zasáhl i civilní obyvatelstvo. To je něco, co bychom si měli připomínat.

Proč se zrovna Lidice tolik zapsaly do světového povědomí?

Je to hlavně kvůli masivnímu kontrastu. Byly vyhlazeny, i když v protektorátu bylo hluboké zázemí, nevedla tu frontová linie, která existovala tisíce kilometrů na východ. Šokovalo také to, že nacisté svůj čin tak pečlivě zdokumentovali, de facto se jím chlubili. Chtěli zastrašit obyvatelstvo v okupované Evropě, měl to být demonstrativní akt násilí. Právě ta přímočará hrubost, brutálním násilí totální války, kdy kdokoliv může být označen za nepřítele a nepomůže ani, že je civilní obyvatel, to dobovou veřejnost šokovalo. Samozřejmě někdy také záleží na tom, co si svět či média vyberou.

Co považujete za největší tragédii Lidic?

Odkazují na starověký zvyk úplně vymazat jakoukoliv paměť a stopy, exemplárně zastrašit a potrestat. Nejbrutálnější je právě onen charakter totální války, kdy byli muži včetně chlapců a mladíků zastřeleni, ženy odvlečeny do koncentračních táborů spolu s velkou částí dětí, kromě těch několika určených na převýchovu. Právě to brutální násilí vůči lidem, kterým nebyl ani učiněn pokus dokázat nějakou vinu, kteří se ničím neprovinili, jen tím, že patřili k národu, který podléhal okupaci a byl označen za nepřítele. Myslím si, že právě charakter etnické rasové ideologické nenávisti, která naprosto dehumanizuje jiné bytosti, je důvod, proč bychom si měli tyto události stále připomínat a měli být na pozoru vůči současným snahám dehumanizovat nějaké etnikum či menšiny.

Jak je možné, že jsme po celé generace přebírali nacistické lži o tom, že děti byly dány na převýchovu, ženy byly odeslány do koncentračního tábora, ale už se neříkalo, že na doživotí?

My někdy přebíráme slovník z doby, kdy existovala masivní propaganda. Připomeňme si jen, že stále mluvíme o atentátu na Heydricha, a přitom to byl vysoký funkcionář totalitního státu, který konal násilí po celé Evropě. Byl to tedy legitimní cíl vojenské operace, kterou provedli parašutisté. My však stejně stále mluvíme o atentátu, místo abychom hovořili o vojensky definované akci. Historikové nejen stále objevují nové věci a fakta, která je potřeba publikovat, ale taky dochází kromě reinterpretace k přesnějšímu pojmenování toho, co se stalo. Ten proces, myslím, probíhá stále.

Jaká byla role kněze Josefa Štemberky v lidických událostech?

Víme, že už tam vlastně neměl být. Byl pokročilého věku a měl se vrátit do svého rodného městečka Pecka, kde měl postavený domek a měl tam strávit odpočinek se svými sestrami a chovem včel. Vyhověl však svému nástupci, který ho měl v Lidicích vystřídat, aby tam zůstal ještě o nějakou dobu déle, než se bude moci ten druhý na stěhování připravit. Farář Štemberka v Lidicích strávil velkou část svého kněžského života, byl tam desítky let. Když se nacisté rozhodli k exemplární likvidaci Lidic, tak tam zůstal s nimi a stal se součástí velkého lidického příběhu.

Myslíte, že ke statečnosti, s níž lidičtí muži šli na smrt, mohl přispět i jejich kněz?

Nemáme zprávy o tom, co se tam přímo odehrávalo, protože všichni byli zastřeleni. Jsou jen svědectví, že nepropadali panice a neustupovali nátlaku. Dá se tedy předpokládat, že ti, kdo mezi nimi byli a měli autoritu jako pater Štemberka, tam sehráli důležitou roli. Dodávali jim odvahu a určitý pokoj, který v té situaci samozřejmě bylo těžké uchovat a nějak se v ní zorientovat.

Máme nějakou doložitelnou zprávu, že p. Štemberkovi bylo nabídnuto Lidice opustit?

To bude myslím docela komplikované, protože toto tvrzení se objevilo až relativně pozdě a nebylo ani zvykem z jiných oblastí, že by nacisté takové koncese komukoliv dělali. Byl to režim založený na kultu árijské síly, který neměl s křesťanstvím nic společného, naopak se vůči němu vymezoval. Nemyslím si ale, že by tato okolnost byla úplně zásadní. Důležité je, že byl součástí komunity a zůstal jí až do tragického konce. Nepochybně patří do kategorie desítek a stovek obětí nacistické perzekuce mezi katolickými duchovními. Tím, že je součástí lidického příběhu, je jednou z nejznámějších tváří.

V jaké fázi se nyní nachází jeho beatifikační proces?

To není úplně otázka na mě, lépe by ji zodpověděli ti, kteří jsou tím na pražském arcibiskupství pověřeni. Já jen předpokládám, že se nachází v přípravné diecézní fázi, kdy se shromažďují svědectví a připravují podklady pro další fáze beatifikačního procesu.

Jak jsme se podle vás vyrovnali po válce s viníky této události?

Na československé straně snaha vyrovnat se byla. Bohužel část těch, kteří byli zodpovědní, unikli potrestání. Někteří třeba skončili v ruských zajateckých táborech, ale pak se vrátili do Německa bez nějakého potrestání, pojmenování viny a strávili tam zbytek života. O nějaké spravedlnosti, kdy by všichni, kdo se na Lidicích podíleli, byli potrestáni, nemůžeme mluvit.

Pokud nám takovéto tragédie nejsou lhostejné, kam bychom dnes měli soustředit naší pozornost? Co z dění u nás nebo světě by nám podle vás nemělo uniknout?

Něco, čeho bychom si určitě měli všímat, je pronásledování křesťanů. V řadě zemí dochází k útisku, křesťané jsou ohrožovaní na životě. Samozřejmě jsou pak taková místa, kde dochází k systematickému potlačování lidských práv, jako je třeba případ Ujgurů v Číně. Těch míst, kam bychom měli směřovat svou pozornost, kde se porušují lidská práva, je mnoho. Nás se to bytostně dotýká, protože s tím máme historickou zkušenost. Za dob prezidenství Václava Havla Česká republika takovou zemí byla, než jsme to vyměnili za rádoby ekonomický pragmatismus. Je dobře, že současný předseda senátu Miloš Vystrčil znovu tento prapor zvedl a je připravený neklanět se cizím mocnostem jen proto, že mají ekonomické zájmy a nebo že jde o silnou a vlivnou zemi, která se nás snaží zastrašovat.