Requiem za oběti heydrichiády
se konalo v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha o poslední říjnové neděli roku 2011. Pražský arcibiskup Dominik Duka sloužil zádušní mši za 294 zavražděných československých vlastenců - příbuzných a spolupracovníků členů paraskupin Anthropoid, Silver A a Out Distance.
Před zahájením mše svaté byla přečtena jména všech 294 zavražděných. Před oltářem hořelo 294 svící, které připomínaly životy těch, kteří byli ve dnech
24. října roku 1942, 26. ledna roku 1943 a 3. února roku 1944 zavražděni v koncentračním táboře Mauthausen.
Zádušní mši za těchto 294 příslušníků československého domácího odboje lze symbolicky navázat na requiem za padlé parašutisty v chrámu sv. Víta, které mělo být slouženo počínaje červnem 1945 každoročně válečným parašutistou a knězem P. Josefem Pojarem. Bohužel tato vznikající tradice trvala jen do roku 1947. Přerval ji únor 1948 a komunistický režim.
Mezi povražděnými byli příbuzní a zejména spolupracovníci členů paraskupin Anthropoid, Out Distance a Silver A. Bez jejich statečnosti a obětavosti by nemohla být úspěšně provedena vojenská akce proti Reinhardu Heydrichovi 27. května 1942. Byli to lidé všech vyznání a vidění světa, které se mezi československými vlastenci ve čtyřicátých letech vyskytovaly. Od katolických křesťanů, jako byly např. rodiny Kubišova, rodina Valčíkova i rodina Rebcova, české protestanty, jako byly např. rodiny Fafkova, Hejlova a Smržova, české pravoslavné věřící např. manželé Minivovi, také vlastence židovského vyznání, např. rodina Bondyova a samozřejmě také nenáboženské humanisty.
Iniciátory zádušní mše jsou historici Jaroslav Čvančara, Vlastislav Janík - a Vojtěch Šustek, který vyzdvihuje hrdinské činy příslušníků odboje, když říká: „Všichni víme, že Němci povraždili desetitisíce Čechoslováků. Možná o něco více jak polovina z nich byla zavražděna pro své židovské vyznání, nebo židovský původ. Ovšem těch 294 mauthausenských, spolu s tisíci dalších jsou nikoliv pouze oběťmi, ale výjimečně statečnými lidmi, kteří se programově a dobrovolně postavili proti nacistické zvrhlosti. Rozhodli se tak při vědomí těch největších rizik. Obětovali pak nejen vlastní životy, ale dokonce i životy svých dětí.“
Historici se shodují v tom, že je nanejvýš pravděpodobné, že bez zabití Heydricha a tisíců obětovaných životů našich vlastenců, mezi něž patří také těchto 294 mužů, žen a dětí, by se prezidentu Edvardu Benešovi po válce nepodařilo obnovit náš stát v historických hranicích českých zemí.
Památku obětí uctilo poslední říjnovou neděli 2011 v pražské katedrále mnoho lidí různých vyznání. Oslovili jsme historika Jana Stříbrného.
