Všimli jsme si: Červnový magazín

Z výpovědí arcibiskupa Oringy vybíráme:

Když se podíváte na historii celého křesťanského hnutí, vždycky tam, kde bylo nějaké pronásledování, přicházelo mnoho lidí do církve. Bylo to tak proto, že v takové situaci hledali Boha jako jediný způsob své ochrany. Není tu nikdo, kdo by se o ně staral a oni se obracejí k Bohu, aby je ochránil. To je důvod, proč hlásání evangelia v současném Jižním Súdánu není nijak komplikované, protože mnoho lidí hledá u církve pomoc, duchovní povzbuzení. Jsou zde posilováni, povzbuzováni a také uváděni do tajemství Boží lásky a lidé se cítí dobře, když jsou v kostele. (o podmínkách pro hlásání křesťanské zvěsti v zemi stižené válkou)

V životě je to tak, že někdy je dobré promlouvat k hladovému člověku, ale když je ten člověk tak hladový, je třeba vidět, co s ním hlad dělá. Musíte se pak samozřejmě zaměřit i na to, jak mu pomoci přežít, ale pořád tam je i starost o jeho duchovní bytí. Tady mohou přicházet pochybnosti, ale modlitba a Boží slovo zůstávají prostředky k pomoci, protože je tu velká pomoc skrze naději na život po smrti. (o vzájemném doplňování modlitební a materiální pomoci)

Navštívil jsem tady v České republice už řadu měst a kdekoli jsem byl, viděl jsem tolik kostelů a dalších církevních staveb. Opravdu spoustu, dokonce i skoro ve všech vesnicích. Zároveň jsem objevil, že některé z těch kostelů jsou prázdné. To mi ukazuje, že v minulosti byli předkové současných obyvatel České republiky opravdu velmi náboženští lidé. Byli to praví věřící. Mé poselství je pak následující: Proč to nejde dělat dnes jako tehdy, proč jako předkové nejít a nenaplnit prázdné kostely? To je má výzva zdejším lidem. (o České republice)

Když někdo utíká z války, je přímo zoufale v nouzi. Pokud se někdo zajímá o to, jak takovým lidem pomoci, chtěl bych vyzvat, aby jim určitě nedodávali strachu, ale pomohli. Stejně tak bych chtěl ale říci, že není vždy dobré opustit svou zemi a jednoduše jít pryč. Kdo zůstane, aby znovu rozvíjel tuto zemi? (o emigraci)

Naše naděje je v Kristu, protože Kristus je králem pokoje. Budeme mít naději v něm, nebudeme zoufalí, nebudeme ztrácet naději, protože máme jistotu, že skrze Krista dosáhneme pokoje. (o naději na konec války)