Do synodálních skupinek se na Plzeňsku zapojili především mladí, říká koordinátor

Iniciativa vzešlá od papeže Františka spojuje lidi v jednotlivých farnostech skrze rozhovory na jedno z deseti témat. Plzeňská diecéze má již rozdělené koordinátory, v mnoha farnostech vytvořené skupinky a některé z nich mají za sebou už první téma. „Náš pan biskup stanovil, že každá skupinka se má na svém prvním setkání zabývat základní otázkou synody, která zní – církev putující společně, tzn. jak toto společné putování prožíváme ve farnosti, ve společenství a k jakým krokům nás vybízí Duch svatý. Zatím všichni posílali ohlasy na tu první otázku, dál se nedostali. To ale samozřejmě nevadí, protože máme čas až do konce března,“ řekl Proglasu koordinátor při plzeňské diecézi Jindřich Fencl. Kolik skupinek se vytvořilo, v evidenci Fencl nemá, odhaduje však 200 až 250. Jedna skupinka má mít šest až osm členů.

„Setkání vypadá tak, že po nějaké krátké modlitbě a uvedení tématu následují tři kola sdílení,“ vysvětlil Fencl. V prvním kole mluví o tématu semináře, ve druhém mohou doplnit své myšlenky na základě toho, co slyšeli od ostatních, a ve třetím se snaží společně ptát, k čemu konkrétnímu je Duch svatý vede a co by to mohlo znamenat pro cestu v jejich farnosti. V jednotlivých kolech mluví každý člen maximálně tři minuty. Ostatní ho mají aktivně poslouchat. „To znamená, aby nepřemýšleli při sdílení těch druhých, co chtějí vlastně říct oni a jak to třeba vyšperkují, ale aby se opravdu snažili vcítit do toho druhého a porozumět tomu, co říká,“ dodal. Mezi rozmluvami je vždy chvíle ztišení, kdy se mají členové zamyslet nad tím, co poslouchali.

Pro koordinátora bylo velikým přínosem právě diecézní setkání. „Poté, co lidé skupinky absolvovali, překypovali radostí. Zjistili, že to mluvení a poslouchání funguje. Zjistili, že to není nějaký nesmysl, ale návod z jezuitské spirituality použitelný ve farnostech,“ uvedl Fencl. Podle něj se tam lidé nekritizují ani neradí, ale diskutují. „Pro mě bylo velikou radostí, že se do organizování synody zapojila ve farnostech, řekl bych, nová generace, která do této chvíle nebyla tolik aktivní. Najednou bylo spoustu lidí, kteří se nadchli pro tuto myšlenku. Chtěli by udělat něco pro církev a chtěli by, aby církev byla živá,“ doplnil. Důležité je podle něj hlavně zmíněné aktivní naslouchání, kdy si člověk „jakoby obouvá boty toho druhého a chvíli v nich kráčí“, ale také umění promlouvat ve svobodě a otevřenosti.