Daniel Ženatý: Krize nás učí oddělovat podstatné od nepodstatného

Jak vy osobně prožíváte toto nelehké období?

Jsem v určitém frmolu, protože tím, jak se jednotlivé akce ruší či mění, je třeba přijímat určitá rozhodnutí. Hledáme způsob, jak spolu hovořit a využívat různé mediální sítě. Na jednu stranu je to zápřah, na druhou stranu tím, jak mnoho akcí odpadlo nebo bylo zrušeno, protože církev funguje tam, kde se dva nebo tři sejdou, mám někdy pocit, že jsem zahrnut volným časem. Zatím to úplně nenastává, ale těším se na to.

Jak konkrétně máme k situaci přistupovat jako křesťané, jak prospívat trpělivosti a naději, jak jste napsal ve svém listu?

Myslím, že tento čas má různé fáze. Vyžaduje za prvé náš přístup s pokorou, protože nikdo z nás na to v této šíři nebyl připraven. Pokora je na místě s tím, že jsme si zvykli na způsob života, kdy nás ani nenapadlo, že by něco takového mohlo nastat. Mnohé věci jsme považovali za samozřejmost a teď vidíme, že samozřejmostí nejsou. Je například zajímavé, jak rychle se oddělily věci podstatné od nepodstatných. Během dvou týdnů bez složitých zasedání planeta poznala, na čem záleží a na čem ne a věci ne tak důležité - samozřejmě k naší lítosti, když jde o divadla, koncerty nebo sport - prostě nejsou. Obchody se svým způsobem zbytnými věcmi jsou zavřené a my nějak žijeme. Myslím, že to pro nás bude velká lekce, že se k životu obecně a k naší planetě musíme chovat jinak.

Myslíte si, že po uplynutí této krize bude svět žít v tomto uvědomění, nebo se rychle vrátíme ke způsobu života před krizí?

To samozřejmě nevím. Nejsem idealista a určitě to bude mít tendenci vracet se ke stavu před krizí. Když žádná další krize nepřijde, tak ti, kteří pamatují tu současnou, tu nebudeme pořád a bude se nasouvat generace, která to nezná. Určitě tu tedy bude tendence zapomínat, ale tak jako si připomínáme události minulosti a snažíme se z nich poučit, i tato etapa bude sloužit v učebnicích a mnoha rozhodováních k tomu, aby nás varovala. 

Myslím, že i vzhledem k tomu, že to bude trvat dlouho, spočívá křesťanský přístup právě v trpělivosti a v určité schopnosti dalekého zraku, abychom nebyli snadno vyviklaní náladou jednoho dne, jedné zprávy, jednoho fake news. Abychom tu trpělivost a lásku jedni k druhým měli, protože jedině tak to přečkáme. Žádná zbrklá, unáhlená rozhodnutí nepomohou.

Jak tento čas krize prožít duchovně?

Myslím, že nás to vede v rodinách k sobě navzájem. Když budeme chtít, můžeme ty vztahy ke svým nejbližším, k partnerům, k dětem obnovovat, ošetřovat, být spolu. Já jsem si říkal, že se nebudu moc dívat na televizi, skoro ji nepouštím, a mám mnoho starých gramofonových desek, které jsem léta neslyšel. Pouštím si jednu po druhé a objevuji jejich krásu. Můžeme číst, podívat se na věci o svých předcích, třídit fotografie, dělat mnoho věcí, které nás jistým způsobem soustředí a uklidní a zase svými cestami navrátí k tomu podstatnému - že záleží na tom, abychom se měli rádi a aby naše vztahy k druhým a k Pánu Bohu byly v pořádku.

Co současná situace vydává za svědectví o naší zemi a o našich církvích?

Myslím, že je ještě brzy a nemám potřebný nadhled, abych se k tomu mohl vyjádřit. V každém případě je krásná solidarita, to společné šití roušek, nabídky studentů, že pomohou seniorům s nákupy a podobně. Tato vlna solidarity a lidství člověka dojímá, je krásná a myslím, že je to dobrý znak.

Pokud jde o církve, velmi nám pomáhá digitální svět a jeho prostředky, sociální sítě a podobně, kde je mnoho možností, jak se sdílet a navzájem se inspirovat. Sleduji webové stránky řady zahraničních církví i své vlastní a každá jde podobným směrem - nabízí duchovní zamyšlení, podcasty, videa, texty. Teď jde o to, abychom to šířili kolem sebe - i vy děláte skvělou práci v Radiu Proglas či Televizi Noe. Tohle naši předkové v dobách různých krizí a epidemií vůbec neměli a nemohli se informovat ani sdílet. Myslím, že církve teď objevují moderně a dobře tento digitální svět a dělají dobrou práci. Líbí se mi to.

Na závěr poprosím o duchovní povzbuzení do těchto dnů:

Myslím, že smíme spolehnout na zaslíbení, která máme v Písmu o tom, že Pán Bůh je věrný a díla svých rukou nikdy neopustí. S pokorou smíme myslet na své předky, kteří určitě procházeli horšími situacemi než my, dále na všechny biblické příběhy, na to, jak se v nich píše o přemáhání zla. Možná jsme se někdy biblickým lidem divili, že se bojí různých sil a démonů. Najednou vidíme sami, že malý virus, který vlastním okem nikdo nevidí, změní během dvou týdnů život planety a také se ho bojíme. Tedy abychom věděli, že ta stvořitelská Krista moc, která se projevuje v jeho utrpení a vzkříšení, se nás týká a je silnější než moc nějakého viru.