Aleš Opatrný: Obsloužit se v církvi sám, třeba u stolu Slova

"Člověk si na jedné straně uvědomuje, že ohrožen je celý život - kdykoli se nám může cokoli stát. Tohle je ale přece jen něco jiného, protože pravděpodobnost té ohroženosti je rozumně odůvodněná. Přivádí to k hlubšímu přemýšlení. Na mě to působí jako více než dobré exercicie dobrého exercitátora, protože člověk se musí podívat na možnost brzkého konce života trochu jinak, než když o tom uvažuje takříkajíc akademicky," poznamenává 76letý Aleš Opatrný. Dodává ale, že své obavy spojuje spíše s tím, že případný konec života náležitě neprožije. "Je tady přece jenom vědomí křehké víry člověka, křehké psychiky člověka. Byl bych velmi nerad, kdybych tuto oporu víry v nějaké krizové situaci ztratil," popsal P. Opatrný s tím, že tuto dobu prožívá jako duchovní cvičení se snahou hlubšího pohledu do jádra vlastní víry a rozpoznání a odstranění slabých míst.  

Dodává, že neexistuje žádný návod, co by měli lidé v této situaci dělat, protože každý člověk má rozdílnou životní cestu. "Spíš se dá říci, co člověk udělat nemá: Určitě nemá frajeřit, říkat si, mě se to netýká, co má být. Nemá hledat viníka, kdo to způsobil, to je k ničemu. Dále nemá pouze utíkat do zábavy a rozptýlení, aby na nic nemyslel. Potřebujeme střídat hluboké zamyšlení a rozptýlení. To je postup, kterým lze projít zátěžovou situací," poznamenává Aleš Opatrný. Sám se snaží "hledat v modlitbě hlubší spojení s Bohem, abych nebyl pořád ve spojení jen se svými nelibostmi, strachy a obavami, ale abych byl v kontaktu s ním. V okamžiku smrti mi nezbyde nic a nikdo jiný než živý Bůh."

A co vyplývá ze situace, kdy se neslouží veřejné bohoslužby? "Člověk v kostele při mši, což je samozřejmě úžasná věc, je do jisté míry obsloužen. Bez kostela a svátostí se musím v církvi obsluhovat sám. To není nějaké samo-doma divné podnikání. Je to důraz na to, že mám šanci si uvědomit, co to je, že jsem pokřtěný, že patřím Bohu, že Bůh je milosrdný. Co to znamená pro mě teď a tady. Tato šance by se neměla propásnout," říká teolog Opatrný a připomíná zkušenost lidí pronásledovaných komunistickým režimem a ze dne na den skončili ve vězení odtrženi od komunit i svátostí. "Tito lidé - celou řadu z nich jsem díky Bohu osobně poznal - vyšli většinou z těch dlouhých žalářů s posilněnou vírou. Ale sáhli si na dno," zdůrazňuje Aleš Opatrný.