O činu občanské neposlušnosti "matky hnutí za občanská práva"

Mohla byste vysvětlit přesné okolnosti toho, co se 1. prosince 1955 v městě Montgomery stalo?

Bylo to vlastně velmi banální. Rosa Parksová nastoupila do autobusu a sedla si na místo vyhrazené pro černé cestující. Poté, co se autobus zaplnil bílými cestujícími, ji řidič vyzval, aby se zvedla a uvolnila místo na sezení v černošské sekci. A ona to odmítla, protože tato žádost byla protizákonná i v kontextu tehdejších diskriminačních zákonů na americkém Jihu. Načež byla zatčena, což vyvolalo obrovské protesty, které vyústily v bojkot autobusových linek. Postupně se to začalo přenášet i do jiných oblastí života a občanské hnutí začalo nabývat na objemu.

Jak to, že zrovna případ Rosy Parksové, který nebyl určitě ojedinělý, vyvolal takový ohlas?

Jistým způsobem to byla shoda náhod. Už předtím došlo k několika konfliktům, které takovou publicitu nezískaly. Rosa Parksová byla ovšem v afroamerických hnutích aktivní, takže už byla známou a respektovanou osobností ve své komunitě, proto její zatčení vyvolalo takový ohlas. Je třeba se podívat ale i do minulosti. Za druhé světové války přitáhl válečný průmysl řadu Afroameričanů do měst, kde jim pomohl získat více informací o světě, nabýt sebevědomí, těm mladším nabídnout i vzdělání. Zároveň ale naráželi na diskriminaci, kterou v izolovaných venkovských komunitách na jihu nemuseli tolik pociťovat. V ozbrojených složkách sloužila spousta černošských vojáků, ti byli ovšem vystaveni diskriminaci a třeba i lynčování. To vše se pak přeneslo do 50. let, kdy se objevovala navíc policejní brutalita. Krátce před akcí Rosy Parksové došlo k velmi brutální vraždě černého teenagera jen proto, že na ulici flirtoval s bílou dívkou. Sama Rosa Parksová později řekla, že na něj myslela, když se vzepřela příkazu řidiče. Takže byla to jakási příslovečná poslední kapka, ale problémy tam byly už předtím.

Co případ Rosy Parksové změnil v postoji americké společnosti k rasismu?

Samotný tento případ nic, i když Rosa Parksová měla obrovský vliv i na další generace černošských žen, které byly diskriminované ještě mnohem více - byly černé, chudé a navíc ženy. Ona byla opravdu velice vlivnou osobností. Co pomohla nastartovat, vyústilo o 13 let později v přiznání plných občanských práv alespoň tedy na papíře, dále ve zveřejnění rozmanitosti problémů, se kterými se černí Afričané potýkali. Vidíme to i dnes, že plné rovnoprávnosti stále nebylo dosaženo.  Afroamerická komunita má pořád kam se „dotahovat“ na zbytek americké populace.

Pokud bychom se podívali do současnosti, jaký dopad měla na černošskou otázku čtyřletá éra prezidenta Donalda Trumpa?

Neřekla bych, že by se Trump aktivně snažil Afroameričany utlačovat nebo hospodářsky poškozovat. Jeho vyhrocená rétorika je více orientovaná na jeho příznivce, než namířená proti černým Američanům. Dál ale uvolnil stavidla diskriminačnímu šikanóznímu chování, které se mohlo v lokálních prostředích projevit i útoky na černé obyvatele či jejich diskriminací v zaměstnání. To, co se lidé do té doby báli říkat nahlas, protože se to bralo jako známka špatného vkusu, se začalo vnímat jako zcela normální. Tohle černí Američané samozřejmě vnímají špatně. K tomu musíme přičíst další věc posledního roku, a to epidemiologickou situaci s jejími hospodářskými důsledky, která komunitu Afroameričanů výrazně zasáhla. Nevidí snahy vlády jim, respektive nejchudším, výrazně pomoct. Černí Američané jsou navíc zaměstnaní v profesích, které byly velmi poškozeny: pohostinství, ubytování, na letištích a v pomáhajících profesích - v domovech důchodců, nemocnicích. Řada z nich byla přímo vystavena nákaze. Nejchudší vrstvy navíc nemají dostatečné zdravotní pojištění. Hrozba likvidace tzv. Obama care, neboli zákonného pojištění pro ty nejchudší vrstvy obyvatelstva,  je pro ně velmi citelná a představuje reálnou hrozbu.

Je toto také tím hlavním tématem pro následující roky v oblasti rasismu?

Určitě je to důležité téma. Hospodářské otázky, zdravotní pojištění, to, aby se víc investovalo investice do škol na periferiích, kde je velká část dětí „barevná“, investování do prevence kriminality víc než do jejího potlačování... Přijde mi, že pro Afroameričany je ohromně důležité i to, jak se nejvyšší politické reprezentace skládají a staví. Nemůžete usilovat o něco, o čem vůbec nevíte, že existuje. Ve chvíli, kdy máte vládu jen z „bílých mužů“, je pro mladé z marginalizovaných skupin mnohem těžší se vybičovat, aby mohli něčeho dosáhnout. To, že budou mít zastoupení v těch vyšších vrstvách, je pro ně symbolicky velmi důležité.