Slovo arcibiskupa Graubnera před vánočními svátky

Poslední hodiny adventu přinášejí konečně ztišení. Možná ne to hluboké a duchovní, o kterém jsme snili na začátku adventu, ale prostě, co se nestihlo, se už nedožene. I obchody se pomalu zavírají a je čas na poslední sváteční přípravy doma. Já myslím na to, s čím jsem vstupoval do adventu a k čemu jsem vyzýval pastýřským listem své diecézány. Docela mě překvapilo, že byl dokonce překládán a posílán do světa. Tak si ho volně pročítám znovu.

Když se dívám kolem sebe, musím uznat, že se daří mnoho věcí jak v církvi, tak ve společnosti. A je dobré se z toho umět radovat a všem, kteří se na tom podílejí, také děkovat. K Vánocům přirozeně patří vděčnost nejen za dárky pod stromečkem, ale i za vlastní život, lásku rodičů a vše hezké v dětství i v dalších letech. Vděčnost má moře výhod, nepřipouští neštěstí, smutek či zlobu. Vděčností bohatneme. Je pravda, že jsem ještě nepotkal vděčného člověka, který by byl současně nešťastným.

Zároveň vidím, že není u nás všechno v pořádku, když všude slyším, jak chybí lidé, jak chybí pracovníci, a nepřiznaným důvodem je, že už léta se nerodí dost dětí. Zaměstnavatelé vymírajícího národa shánějí do práce cizince, ale ostatní se přistěhovalců bojí. Umíme sice vydělávat a budovat, ale nějak přestáváme umět milovat a nezištně sloužit. Opakujeme jako mantru, že všechno něco stojí a vše se musí platit. Já uznávám spravedlnost, ale vidím vážný problém v tom, že z peněz děláme boha, který je všemocný a bez něhož nejde nic. To není křesťanský Bůh. Biblická moudrost říká, že Bůh je Láska, která je naprosto nezištná.

Na podzim jsem doprovázel velkou vlakovou pouť do Lurd. Tam mě zaujali jejich dobrovolníci všech věkových skupin. Mezi desetitisíci poutníků bylo ten den až šest set vozíčkářů, o které se starali dobrovolníci, jejichž aktuální počet jsem odhadl na více než tisíc. Když jsem se o ně zajímal, zjistil jsem, že dobrovolník v Lurdech si platí sám nejen cestu, ale i ubytování a stravu, že takto slouží aspoň jeden týden v roce a k tomu navíc doprovází poutníky své diecéze nebo země. Studenti si musí napřed vydělat na brigádách, aby měli na bezplatnou službu. Dospělí tu tráví dovolenou. Udiveně jsem se ptal, jaká za tím musí být výchova? Jeden vedoucí mi odpověděl: „Naše církev je chudá, my děláme pro církev všechno zdarma. Ale všimněte si, že naše společenství je plné života!“ A já musím potvrdit, že ten život tam bylo opravdu vidět. Všiml jsem si, že Lurdy přitahují nejen zjevením a zázraky, ale i množstvím prokazované lásky.

Nezištná služba z lásky může být lékem i na mnohé nemoci našich rodin, podniků a celé společnosti. Bude-li v našem životě více přítomen Bůh lásky, nebude bůh peněz kazící vztahy a šířící korupci tak silný. Bude-li v rodinách důležitější láska než peníze, přibude dětí a ty dostanou lepší výchovu, protože na ně budou mít rodiče více času. Budou psychicky zdravější a lidsky zralejší, když vyrostou v harmonických rodinách. Pak bude mladá generace zárukou lidské naděje a budeme mít i dost pracovníků.

A to se může podařit, když se v obyčejném všedním životě otevřeme Bohu křesťanů, tedy Bohu lásky, a odmítneme sloužit falešným bůžkům, kterými se stávají peníze, majetky, požitky či pohodlí a zábava, když se stanou nejvyšším cílem. Odpočinek je potřebný. Ekonomika je nutná a spravedlnost vyžaduje odměnu, ale ani ta nenahradí to, co přináší nezištně darovaná láska. Právě vstupujeme do oslavy Vánoc, kterým říkáme svátky lásky, protože při nich zakoušíme mimořádnou blízkost Boha lásky, který se nám daruje.

V adventu jsme se snažili o nácvik umění využívat každou příležitost ke skutkům lásky, jako je odpuštění, pozornost k členům rodiny, služba dětem či upřímná pomoc i cizím lidem, ochota trpělivě naslouchat, věnovat čas, předpokládat dobré úmysly, či jen pozdravit člověka, kterého nepotřebujeme, dát druhému přednost ve dveřích nebo jako řidiči chodcům na silničním přechodu, či ohleduplně pustit před sebe jiné auto… Příležitostí bylo mnoho. Snad se i něco dařilo. Pak to byl dobrý čas příchodu Pána, když jsme každým skutkem lásky nechali nově vstoupit Boha do našeho světa a do našich vztahů. V lásce nejde o obchod, kde se kalkulují náklady a výnosy. V nezištné lásce získávají všichni, dárci i obdarovaní. Nejcennějším darem je dotek Boží přítomnosti. Ta dělá člověka šťastným a svět krásnějším.

Tak, krásné Vánoce. A nejen dnes.

arcibiskup Jan Graubner

prosinec 2017