Komentář arcibiskupa Graubnera: Biskup jako služebník společenství

U nás v Olomouci se dnes všechno točí kolem biskupského svěcení. Lidé, nejen novináři, přicházejí se spoustou otázek, na které odpovídám už řadu dní. Jak se někdo stane biskupem, kdo ho vybírá a jmenuje, nebo se volí? Co všechno patří do pracovní náplně biskupa, a podobně.

Snad můžeme říct, že biskup je kněz, který má plnost kněžství, k němuž došel přijetím jáhenského, kněžského a pak biskupského svěcení. V katolické církvi každého biskupa jmenuje papež, aby se zdůraznila jednota společenství. V některých východních církvích ho volí biskupové a papež jen schvaluje. V římském obřadu se praxe liší podle zemí. Někde mají právo volit diecézního biskupa kanovníci, tak to kdysi bylo i v Olomouci, někde zvolí tři kandidáty, z nichž papež jednoho jmenuje, jinde navrhne papež tři kandidáty a sbor poradců vybere jednoho z nich. U nás, stejně jako ve většině zemí světa, dnes nese zodpovědnost za výběr kandidátů apoštolský nuncius, tedy velvyslanec Svatého stolce.

U pomocných biskupů je to trochu jednodušší. O jejich jmenování může požádat diecézní biskup, který navrhne několik kandidátů. Pan nuncius pak osloví řadu kněží, řeholníků i laiků, aby si zajistil dostatek informací o kandidátech. Aby byla zajištěna svoboda informátorů i svoboda rozhodování, jsou všichni vázáni povinností dodržet přísné tajemství pod těžkým hříchem, takže ani kandidáti nevědí o tom, že jsou navrženi. Teprve, když Svatý otec vybere jednoho kandidáta, pozve si navrženého pan nuncius a ptá se, jestli jmenování přijme, kdyby byl jmenován. Pokud souhlasí, dohodne se datum, kdy bude jmenování zveřejněno. Bývá to vždy v poledne a to současně v Římě i v místní diecézi. Pokud nabídku nepřijme, může běžet celý proces znovu.

Některé biskupy světí sám papež, ale většinou ve jmenovací bule dává dovolení přijmout biskupské svěcení od kteréhokoliv právoplatného biskupa, kterého si kandidát vybere. Aby se zdůraznilo, že biskup nemá zodpovědnost jen v diecézi, kam je jmenován, ale je přijat do společenství biskupů a spolu s nimi přijímá spoluzodpovědnost za světovou církev, účastní se obřadu svěcení spolu s hlavním světitelem aspoň dva biskupové, spolusvětitelé. Bratrské společenství biskupů však bývá zastoupeno i dalšími. U nás je to tentokrát víc než dvacítka biskupů českých, slovenských a polských, ale je s námi i německý biskup, který se narodil na Moravě.

Z vlastní zkušenosti vím, že jsem na rozhodování neměl moc času. Když jsem já byl jmenován v březnu 1990, ještě u nás nebyl apoštolský nuncius. Zavolal si mě tehdy můj předchůdce arcibiskup František Vaňák a stručně mi oznámil: Svatý otce vás chce jmenovat pomocným biskupem v Olomouci a čeká na váš souhlas. Odpověděl jsem: Na to já nemám. Arcibiskup se usmál a pokračoval: Na to jsem se vás neptal. Já jsem se ptal, jestli poslechnete Svatého otce. Poslušnost jsem sliboval, já na to. No tak, uzavřel arcibiskup, takže můžeme odpovědět, že přijímáte. A podobné to bylo za dva roky s mým jmenováním do úřadu arcibiskupa. Tehdy si mě zavolal do Prahy pan nuncius Giovanni Coppa. Po oznámení papežova úmyslu mi sdělil, že mám tři dny na rozmyšlenou. Když jsem se chtěl ujistit, jestli mohu říct ne, odpověděl, že to se Svatému otci nedělá. V tom případě jsem považoval tři dny na rozmyšlenou za zbytečné. Tak bylo rozhodnuto.

Je na místě se biskupského úřadu bát? Myslím, že ano, protože jde o skutečně velkou zodpovědnost. Někteří lidé vidí biskupy jen na poutích a při biřmování, tak mají představu, že tím končí práce biskupa, ale tak trochu žertem říkávám, že toto dělám o víkendech po zaměstnání, i když to dělám rád a velmi si toho vážím, ale pracovní dny věnuji řízení diecéze. Nejde jen o oblasti administrativní a ekonomické, kdy je třeba zajistit správu stovek farností, řady církevních škol a desítky Charit se stovkami zaměstnanců, ale jako pastýř myslí biskup především na spásu svěřených duší. Často cítí, jak ho velikost úkolu přesahuje, jak nedostatečné jsou lidské síly, jak je sám ubohý a hříšný. Tehdy se nejvíc učí spoléhat na Boha a věřit, že ten, který ho povolal, přece věděl o jeho slabosti a nedostatečnosti, že si ho snad vybral právě proto, aby tím více vynikla Boží moc. Velkou posilou pro každého biskupa je ochota věřících spolupracovat na díle spásy, na životě farností, na budování zdravých křesťanských rodin, na předávání víry dalším generacím.

Proto při příležitosti svěcení dvou pomocných biskupů upřímně prosím všechny posluchače o modlitbu za všechny biskupy, ale zvláště za dnes posvěceného otce Antonína Baslera a otce Josefa Nuzíka. Jsem přesvědčen, že vaše modlitba a spolupráce přinese užitek především vám, protože jestli jim pomůžete být dobrými biskupy, budete z toho mít užitek především vy a dostanete skrze ně od Boha mnoho milostí.

arcibiskup Jan Graubner

pro Radio Proglas, říjen 2017