Křesťanská odpověď na násilné útoky: blahoslavení, kteří působí pokoj

Křesťanská odpověď na násilné útoky: blahoslavení, kteří působí pokoj
25. května 2019 Komentář týdne Autor: Filip Breindl

Šestá neděle velikonoční se připomíná jako Den modliteb za pronásledované křesťany. Kristina Koldinská z hnutí Sant´ Egidio v Komentáři týdne rozebírá křesťanskou odpověď na násilné činy a volání po odplatě, zvláště v souvislosti s velikonočními teroristickými útoky na Srí Lance. Vysíláme o tomto víkendu - v sobotu 25.5. 2019 v 7.30 a 18.20, v neděli ve 2.15 a 7.30.

Odpověď křesťanů na násilné útoky: blahoslavení, kteří působí pokoj

V poslední době bohužel zaznamenáváme stále větší počet útoků na křesťany. Dochází k masakrům během bohoslužeb, kde se lidé shromáždí jen, aby se modlili. Světovým míněním otřásly útoky na Sri Lance, kde bylo napadeno několik kostelů právě v neděli Vzkříšení, kdy jsme všichni chtěli radostně volat aleluja. Naše zvolání bylo bohužel doprovozeno slzami, lítostí, možná i pohoršením. Za co mohli ti nevinní lidé - muži, ženy i děti? Komu ještě vadí to mrtvé zmučené tělo mého mistra, že ho odnesl, ptá se Marie u hrobu, který nalézá prázdný. Komu vadili ti lidé, kteří přišli oslavit vzkříšení? Komu vadí křesťané, kteří se pokojně shromažďují k bohoslužbě v zemích, kde po staletí žili s druhými v pokoji?

Myslím, že je to právě pokoj a pokojné soužití, kterými je třeba odpovědět a jež je třeba bránit. Křesťan, zejména po Velikonocích, stále následuje Pána, který se ještě na kříži modlí za své mučitele a jehož vzkříšení, které zcela změnilo běh dějin, se děje v tichu, bez povšimnutí kohokoli, až i jeho nejbližší přátelé dlouho nemohou uvěřit, že se to opravdu stalo. Křesťan ze své podstaty nemůže volat po pomstě, ale po pokoji.

Jako komunita S. Egidio již od začátku 80. let jsme nablízku pronásledovaným křesťanům po celém světě. Není náhodou, že právě římský kostel sv. Bartoloměje, kde se komunita každý den schází k modlitbě, byl svatým Janem Pavlem II. věnován připomínce novodobých mučedníků. Až v Římě budete, milí posluchači, a přijdete uctít ostatky sv. Vojtěcha, které se v tomto kostele také nacházejí, spočiňte zde na chvíli, před ikonou mučedníků 20. století a zastavte se v bočních kaplích, kde uchováváme jako vzpomínku předměty, jež patřily některým z nich. V tomto chrámu je cítit odhodlané následování Pána, až k prolití vlastní krve, ale zároveň velká touha po životě a láska k lidem v zemích, kde tito naši spolubratři sloužili.

Co s tím ale můžeme dělat my, tady u nás?, klademe si legitimní otázku. Myslím, že i v naší společnosti je čím dále tím větší prostor pro křesťany, aby budovali souznění a pokoj, aby svým dětem přenechali za dědictví otevřenou společnost, která nemá strach z čehokoli nového či jiného a která si zároveň rozhodně brání demokracii a vše, co k ní patří, bez uzavřenosti do nacionalismu či jiných ismů. Lidé, kteří umírají za evangelium, nechtějí pomstu, ale takové společnosti, kde k násilí vůbec nedochází, kde není zakázáno věřit a smýšlet jinak, než můj soused, kde se nemusím bát uctívat Boha, ve kterého věřím.

V našem prohlášení k velikonočním atentátům je tato výzva: „Nenechme Srí Lanku a tamní křesťany osamocené a vyjádřeme co nejsilněji solidaritu ze strany všech církví a věřících všech oblastí. Využijme každé možné cesty k usmíření a pokoji.“ Tento apel je o to silnější, oč početnější jsou zprávy o utrpení křesťanů i jinde ve světě: v Burkině Faso došlo během dvou týdnu ke dvěma krvavým atentátům, poslední z nich byl také na kostel v neděli, ve kterém zemřel mladý pastor a spolu s ním pět věřících. Situace je dramatická v Pákistánu, Lybii i dalších zemích.

Jsem hluboce přesvědčena, že reakcí na útoky nemá být touha po odplatě, ani snaha bránit se jakoukoli formou násilí. Vzpomeňme na Ježíšovo rázné „dost“ v reakci na Petrovu snahu bránit ho před zatčením mečem. Ježíš nenechá bránit sebe, je to on, kdo dává sebe výměnou za své přátele: „jestliže hledáte mě, nechte ostatní odejít“, říká ve stejném okamžiku v Janově evangeliu. Je to moudrost, která vede Pána k takovému postoji. Ví, že násilí s sebou přináší zase jen další násilí, které pak nebere konce a jeho důsledky trpí všichni. Žijme tedy jako lidé míru a dialogu. Ve všech městech, kde je S. Egidio, je jednou za měsíc modlitba za mír, na které připomínáme jmenovitě všechny země stižené válkou, tedy země, kde jsou i křesťané v největším nebezpečí. Každý je k této modlitbě zván. Modleme se za mír, vznesme k Bohu protest proti válce a násilí. Ochráníme tak každého, kdo pláče nad prolitím nevinné krve, ochráníme tak náš svět od zla.

Příjemný konec týdne, milí posluchači. 

Kristina Koldinská pro Radio Proglas

květen 2019

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony