Komentář Kateřiny Šimáčkové: Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily

Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily

Řada z nás si v prvním momentu ani neuvědomí, že správná odpověď na otázku, kdy vznikl náš stát, je 1. ledna 1993.  Těžko se nám hledá i odpověď na otázku, jaký byl vlastně étos a důvod vzniku tohoto nového státu. Poctivá odpověď pravděpodobně zní, že důvodem vzniku samostatné české republiky bylo, že nám nevyšel projekt federace se Slovenskem.

Při definování tradičních ideálů, které stály při vzniku naší moderní státnosti, se tak obracíme k jiným datům, více vyjadřujícím tradice, které náš dnešní stát formovaly. Pořád je to pro velkou část našich občanů étos sametové revoluce a téma znovunastolení demokracie a ochrany lidských práv či návratu do Evropy. Od té doby je náš ústavní systém založen na principech pluralitní otevřené společnosti, vycházející z  respektu ke každé lidské bytosti a její svobodě, důstojnosti a rovnosti s ostatními.

Podle prvního článku české ústavy je naše ústavnost založena na třech základních pilířích, kterými jsou demokracie, vláda práva a úcta k právům a svobodě jednotlivce. Ústavní pořádek tak garantuje rovnost lidí a lidskou svobodu a jen ty otevírají pole pro uplatnění odpovědnosti i sounáležitosti ve státě žijícího společenství. 

Pohledem českého ústavního soudnictví byly hned v prvním roce našeho státu, v prosinci 1993, definovány důležité hodnoty, které jsou či by měly být majákem pro každého českého právníka. Stalo se to v nálezu, jehož soudcem zpravodajem byl Vladimír Klokočka a jímž Ústavní soud rozhodl o ústavnosti zákona o protiprávnosti komunistického režimu.[1] V tomto nálezu jsme se přihlásili k tomu, že jsme státem, v němž „hodnoty a cíle sledované legislativou musí být spravedlivé“. Ústavní soud dále vyzvedl, že „naše nová ústava není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i  určité  regulativní   ideje,   vyjadřující  základní nedotknutelné  hodnoty  demokratické  společnosti.  Česká ústava akceptuje  a  respektuje  princip  legality  jako součást celkové koncepce  právního  státu,  neváže  však  pozitivní  právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich    obsahově-materiálnímu     smyslu,    podmiňuje    právo respektováním  základních   konstitutivních  hodnot  demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří.“

Krom tradice, vzešlé ze změny v listopadu 1989, nemůžeme v tomto čase opomenout ani tradici začátku moderní československé státnosti v roce 1918, tedy před sto lety.

A jaké tři inspirace československé první republiky mi připadají pro dnešní dobu důležité?

Jako právničce z Brna mi vytane první důležitá vzpomínka, a to na vysokou úroveň tehdejší právní vědy. Brněnská právní věda, rozvíjená na Masarykově univerzitě, byla mezi dvěma světovými válkami na evropské špičce - normativní teorie práva navazující na Kantovu filozofii měla vedle Němce Hanse Kelsena druhého svého nejdůležitějšího představitele v brněnském profesorovi a děkanovi Františku Weyrovi. I jeho přičiněním byla naše Ústava z roku 1920 obdivovaným právním dokumentem, zajišťujícím dělbu mocí, zakotvujícím jako jedna z prvních roli ústavního soudu a chránícím práva jednotlivce.

Již jsem ve jménu naší univerzity zmínila další zásadní prvorepublikovou inspiraci, a to jméno Masarykovo. Třeba podle názoru francouzské právnické legendy - Roberta Badintera by nyní byl ideálním lídrem dnešní Evropy – intelektuál, vizionář i praktický politik, schopný vnést do běžného politického diskursu idealismus a humanismus, spojit vlastenectví s odpovědností za celý svět. Pro pravdu a spravedlnost byl ochoten zastávat nepopulární, ale eticky zdůvodněné názory a posléze o nich dokonce skoro všechny přesvědčit.

Díky Masarykovi u nás víme, že každé falzum musíme odhalit, byť by to byl rukopis, lichotící našemu národovectví, že nesmíme dopustit, aby byl odsouzen nevinný, byť bychom díky jeho etnicitě a svým předsudkům byli přesvědčeni o jeho vině. Masaryk nám připomínal, že sociální solidarita je etický příkaz, na který nelze zapomenout. A taky přijal jméno po své ženě. Tomáš Garrigue Masaryk.  

To mne vede ke třetí důležité inspiraci z doby před sto lety. První československá republika byla totiž též evropskou šampiónkou v ženské rovnosti. Ženy v Československu jako jedny z prvních v Evropě získaly volební právo a též poměrně brzy studovaly na vysokých školách. Vždy si vzpomenu na první právničky, které u nás promovaly. Miladu Horákovou, která byla odvážnou a přímou političkou, vůdčí postavou ženského hnutí, hrdinkou popravenou komunistickým režimem pro svou charakternost, doufám, že všichni známe. Ale co třeba Anděla Kozáková Jírová - byla první ženou v Československu, která získala akademický titul doktorky práv, a stala se také první československou notářkou. A nebyla první notářkou jen u nás, ale i v celé Evropě. Obávám se, že teď v evropském srovnání míry ženského zastoupení jsme na tom mnohem hůře než v době první republiky. Právě i respektem k ženské rovnosti a snahou o férové zastoupení žen v mocenských pozicích by pro nás československá právní republika mohla být inspirací.

Kateřina Šimáčková pro Radio Proglas

říjen 2018

[1] nález ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/93, č. 14/94 Sb., dostupný na http://nalus.usoud.cz