Povodně a média aneb Pane redaktore, vylezte z té vody

Je dobře, že současné sdělovací prostředky disponují tolika možnostmi, jak aktuálně informovat o vývoji povodňové situace. Nejde - až na ojedinělé excesy zejména komerčních televizních stanic - o voyerismus, nýbrž o splnění základního úkolu médií, který kromě informační role stanoví i agendu preventivní a osvětovou, v případě živelné pohromy nesmírně důležitou. Je zcela na místě využít ve prospěch aktuálnosti všechny možnosti vizualizací, titulkového zpravodajství, souběžného online vysílání z více míst, detailního sledování předpovědi počasí a podobně - až voda opadne a bude na to čas, můžeme zavzpomínat, jak ještě před několika lety vyhlížely televizní programy se stálými titulky, taková samozřejmost dnes, jako něco cizorodého nemající místo na našich obrazovkách.

V mimořádných situacích není prostor pro hnidopišství, chyby jdou v takový čas na vrub jistému chvatu, nevyzpytatelnosti doby a změn, které se navíc tvoří za pochodu. Přesto si dovolím vznést několik řečnických dotazů směrem k veřejnoprávní televizi, která by si podle mne mohla (nejen v době povodní) některé hříšky odpustit:

Je skutečně nutné snažit se velikost zprávy nastavovat velkými slovy? Jistá nabubřelost vyjádřená například formulací "nadále budeme všude, kde se lidé potýkají s velkou vodou" není na místě a z paradoxu ji usvědčují příběhy lidí, kteří navzdory enormnímu nasazení záchranných složek zažívají v těžkých chvílích velkou osamocenost.

Musí skutečně rozhovory s politiky v tuto dobu nutně mířit k nějakému konfliktnímu bodu a za tím účelem si tento vytvořit? Nestačila lekce, kterou udělil klidný (a přes všechnu kritiku, kterou si jeho vláda snad zaslouží, v těchto dnech velmi akceschopný) premiér Petr Nečas redaktoru Jakubu Železnému po jeho nepříliš chytrém dotazu, jenž implicitně podsouval šéfovi exekutivy, že se s ministry uklidil do sucha? Byl skutečně hlavním problémem úterka spor pražských městských částí s úřadujícím primátorem o to, jak rychle vznikl interní telefonní seznam krizového štábu a kdo nedostával SMS zprávy? Nebylo mrháním veřejnoprávního času opakování několikrát zodpovězeného dotazu, když stejně redaktor z úřadujícího primátora Hudečka formulaci jeho předchůdce Němce z roku 2002 o výtečné situaci nedostal? A není náhodou trochu bulvární tlačit hosta do výpovědi, s níž se dá v budoucnosti polemizovat, když se ukáže, že všechno bylo jinak? (Abychom si rozuměli, tento komentář rozhodně nevolá po nekritizovatelnosti veřejných činitelů v exponovaných dobách, vše má ale mít správné proporce - nyní je prostor pro pranýřování zásadních přehmatů, ne ukázek bídy pražské politiky).

Díky za zpravodajské vstupy z terénu, nebyl by ale býval čas meteoroložky ČT Taťány Míkové v neděli večer účelněji vynaložený, pokud by ho ve prospěch koncesionářů strávila na svém pracovišti a nikoli u Vltavy na Novotného lávce? (Je to variace na stálé - a mylné - přesvědčení některých zpravodajských editorů, že nejpřesnější informace o provozu na silnicích přinese redaktor, který se postaví k dálnici). A pokud jde o nezpochybnitelně užitečné vstupy z míst zasažených povodní, je skutečně nutné, aby redaktoři stáli po kolena ve vodě? Když už pomineme lacinost tohoto gesta v kontextu situace, kdy mnozí jiní lidé by rádi stanuli na souši, ale nemají jinou volbu, nenarušuje to poněkud osvětu hygieniků, kteří varují před hrozbou nákazy z velké vody, jež s sebou bere všelijaké splašky?

Jak by bylo hezké, kdyby podobná situace v budoucnu nevyžadovala takové otázky klást - to je závěrečné optimistické vyjádření autora, jenž nechce zacházet tak daleko, že by už žádné živelné pohromy nenastaly, aby nebyl pokládán za snílka. Mnoho fyzických i duševních sil všem, kdo se potýkají s následky velké vody přeje spolu s dobrými zprávami

Filip Breindl