Biskup Baxant: Křesťané mají pomáhat skutkem i pravdivým slovem

Co jako biskup diecéze, která je postižena povodněmi, prožíváte, na koho nebo na co v této době zvláště myslíte?

Samozřejmě především myslím na ty, kterých se ta velká voda bezprostředně dotýká a na které doléhá jako živelná pohroma, jako neštěstí. Na druhé straně mám vnitřní malou radost, že okamžitě se objevili pomocníci, dobrovolníci, objevily se nabídky pomoci. Myslím, že je to také díky tomu, že přece jen Litoměřicko a naše diecéze byla opakovaně zasažena podobným způsobem a naši lidé - pokud je tak mohu nazvat - jsou připraveni k solidaritě nebo když zazní výzva k solidaritě, oni tomu rozumějí a vědí, že je třeba pomáhat. To je moje radost v neštěstí, které lidé v naší diecézi prožívají.

Vnímáte jako důležité lidem zasaženým povodněmi kromě materiální pomoci poskytnout jakousi duchovní blízkost, solidaritu, dát jim najevo, že nejsou sami?

Samozřejmě chceme i toto učinit, i když všichni dobře víme, že je to snad nejsložitější z forem pomoci postiženým lidem, protože ne každý dokáže v takovém neštěstí své srdce otevřít. Ale na to nesmíme dbát a já jsem vybídl naše kněze - obvolal jsem ty v postižených farnostech, kterých je u nás poměrně dost - aby se nedali odradit nezájmem nebo odmítnutím těch lidí, ale aby při nich stáli, nabídli jim naději, pokud je to možné, se s nimi třeba pomodlili. Aby s nimi byli v osobním, bezprostředním kontaktu.

Když hovoříte o tomto kontaktu s farnostmi, dozvěděl jste se něco od kněží o povodňové situaci, co vás zvláště zaujalo nebo překvapilo?

Zaujalo mě a ne že by mě to moc překvapilo, protože už máme těch zkušeností několik za sebou, potěšilo mě, že už se lidé sami snaží pomáhat, aniž by je k tomu musel někdo vybízet. Myslím, že je to takové radostné znamení letošních povodní, které ještě nejsou u konce, ale lidé se sami hlásí a chtějí pomáhat.

Je toto také určitým vyjádřením aktivního křesťanství? Každý přece jen nemá možnost se rozjet do postižených míst a pomáhat nebo věnovat větší finanční částku na pomoc - jaké je podle vás místo křesťana v této situaci?

Kdo to myslí s Pánem Ježíšem vážně, pomáhá dobrými skutky, materiálně pomáhá těm, kteří jsou postiženi, ale pomáhá také slovem, které může mít úžasnou sílu a váhu. Ale jde také o to, abychom jako křesťané pomáhali v pravdě a upřímnosti. To znamená říkat lidem i bolestnou a třeba méně líbivou pravdu, že ta živelná pohroma může být určitým vytříbením a zkouškou, kterou když projdeme, tak nás to stejně jen obohatí. Málo platné, jako upřímní křesťané nemůžeme zastírat, že při opravdovém následování Krista nás potkávají různé zkoušky. Tohle opravdu pro mnohé lidi v naší diecézi zkouška je - proto je třeba jim říci, že to není zbytečné, povzbudit je, že to není marné, že to Pán Bůh ví a může to využít v náš prospěch.

S biskupem Janem Baxantem hovořil Filip Breindl, audiozáznam najdete zde.