Papež potvrdil mučednictví kněze ze Sudet Engelmara Unzeitiga

"Jeden ze spolubratrů se ho ptal – Engelmare, víš, že tě to může stát život? On na to, jestli je to vůle Boží, jsem připraven. V takové situaci, kdy už šlo tušit Američany před branami, na sebe vzít riziko nákazy, to beru jako nejúžasnější čin lásky," říká P. Wolfgang Zürrlein, spolubratr otce Engelmara z řeholní rodiny Marianhillských misionářů. "Osobně jsem ho neznal. Když jsem ale četl o tom, jak zemřel, říkal jsem si – toho by měli svatořečit," dodal otec Wolfgang, jenž studoval dokumenty z pozůstalosti po P. Unzeitigovi.

Ten  pocházel z německé rodiny v jazykovém ostrově na Svitavsku. Teologii studoval v Německu a kněžské svěcení přijal v srpnu 1939, krátce před začátkem války, ve Würzburgu. Služba ho zavedla zpět na nynější území České republiky, do tehdejší německé obce Zadní Zvonková na Šumavě. 21. dubna 1941 ho zatklo gestapo na základě udání místních agentů, kteří ho obvinili ze „záludného vyjadřování“ při kázání a z „obrany Židů“. Dostal se do koncentračního tábora Dachau, kde se díky svým znalostem ruštiny - učil se tento jazyk v rámci své misionářské přípravy - věnoval zajatcům ze SSSR. Při epidemii skvrnitého tyfu v táboře se spolu s dalšími kněžími přihlásil k ošetřování nemocných, to mu vyneslo přezdívku Anděl z Dachau. Zemřel 2. března 1945, nedlouho před osvobozením místa. Jeho zpopelněné tělesné ostatky jsou uloženy ve Würzburgu. Tamní diecéze zahájila v roce 1991 beatifikační proces, jehož dokončení po uznání mučednictví nestojí nic v cestě.

Z pozůstalosti P. Unzeitiga citujeme (z dopisu sestře):  „Nic nám nedokáže vzít klidnou jistotu, že my všichni se cítíme v bezpečí Boží dlaně, jak o tom hovoří svatý Pavel: Ať už žijeme či jdeme na smrt, patříme Pánu! Veškeré naše konání, veškerá naše vůle i možnosti, co jiného je to než Jeho Milost, která nás nese a vede … Láska znásobuje síly, činí nás vynalézavými, činí nás vnitřně svobodnými a šťastnými.“