P. Herold: Svěřme do přímluv sv. Jana Nepomuckého dnešní pražskou arcidiecézi

Pražský generální vikář Jan z Pomuku neboli Jan Nepomucký zemřel v roce 1393 na následky mučení při výslechu. Pozdější legenda z něj vytvořila mučedníka zpovědního tajemství, to však dobové prameny neříkají. Jan zahynul coby nejbližší spolupracovník pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, vůči kterému choval král Václav IV. zášť, jež se nakonec obrátila proti jeho generálnímu vikáři. „Myslím si, že když odstraníme pozdější legendární nánosy, docházíme k inspirativnímu jádru,“ soudí o historické Janově osobnosti P. Herold. „Byl v kontaktu s nesmírně mnoha lidmi, organizoval českou církev v době, která byla pro ni velmi vypjatá. Organizoval i studentský život v Padově, asi 1000 lidí si ho zvolilo za svého rektora, to znamená, že v něj vkládali naděje a věřili jeho schopnostem. Že byl generálním vikářem arcidiecéze v dobách tak těžkých a u tak náročného arcibiskupa, kterým byl Jan z Jenštejna, svědčí o tom, že to byl člověk uvážlivě vybraný pro svěřené úkoly,“ charakterizoval Jana Nepomuckého jezuita Herold.

Podle něj není rozhodně přehnané tvrzení, že byl v 18. století světově nejznámějším českým rodákem: „Kdybychom ale hledali důvody, které k tomu vedly, řekl bych, že se narodil pod šťastnou hvězdou pro barokní dobu. Vycházel vstříc jedné z  velmi protěžovaných skutečností v tehdejší společnosti. A to, že byl ochráncem dobrého jména a osobní pověsti člověka. Dobré jméno a osobní či institucionální čest byla jednou z největších tehdejších hodnot. Úcta k Janu Nepomuckému se pak dostala i do oblastí, které katolická církev christianizovala v zámoří,“ vysvětlil jezuita P. Herold. „Mezi největší Janovy odkazy patří věrnost poslání, které dostal, že byl schopen vydržet i velmi kruté mučení a přitom zůstat na straně, kterou považoval za svěřený úkol. Že má sloužit církvi a tuto štafetu donést až do věčnosti,“ uvedl jako odpověď na otázku, co může být na tomto světci inspirativní pro současného člověka.

Právě sv. Jan Nepomucký může coby předchůdce pražských generálních vikářů podle P. Herolda „zasáhnout“ i do nejaktuálnějšího dění v arcidiecézi: „Teď se třeba řeší otázka, jak se bude v pražské arcidiecézi pokračovat, máme nového arcibiskupa, budí to různé otázky. Já bych do přímluv tohoto světce svěřoval právě tuto situaci,“ říká P. Miroslav Herold, který se osobností Jana Nepomuckého a zvláště jeho posmrtnou úctou jako historik dlouhodobě zabývá.