Mimořádný misijní měsíc: Víra sílí předáváním!

Dnešní liturgickou památkou svaté Terezie z Lisieux vstupuje katolická církev do Mimořádného misijního měsíce.
Papež František, který jej ustanovil před dvěma lety s cílem, aby se křesťané s novým elánem se chopili misionářské transformace církevního života a pastorace, jej zahájí při nešporách ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu.
Všichni jsou zváni, aby se zapojili do aktivit, které připravují třeba Papežská misijní díla, do akcí jednotlivých biskupství a dalších církevních společenství, neboť „Víra sílí předáváním“ a každý pokřtěný je povolán sdělovat radostnou zvěst o vykoupení. K dispozici je i aplikace pro chytré telefony, jež nabízí každodenní zamyšlení, nebo knížečka Misijní růženec, která obsahuje všechny jeho základní modlitby i vysvětlení jednotlivých barev misijního růžence a prosby za jednotlivé kontinenty.
Čeští a moravští biskupové vyzvali také k účasti na misijním mostu modliteb, který se uskuteční před třetí říjnovou neděli, a požádali o podporu misijních aktivit. Národní ředitel Papežských misijních děl v České republice Leoš Halbrštát jako inspiraci nabízí dokumenty z cest do zemí jako Malawi, Bangladéš, Mexiko nebo Tanzanie; doporučuje také připomínku zářijové papežské návštěvy v zemích východní Afriky: „Je potřeba, abychom si znovu uvědomili potřeby lidí v těchto částech zeměkoule. Díky takovým dokumentům je pak snazší si představit, kam směřují modlitby a finance, jak se konkrétně pomáhá a co vše je ještě třeba."
V souvislosti s misijním měsícem si připomínáme i sto let od vydání apoštolského listu Maximum illud Benedikta XV., kterým upozornil církev na její misionářskou odpovědnost. Stalo se to na konci první světové války, kterou sám nazval “zbytečnými jatkami”. Benedikt XV. vyzval k evangelnímu přehodnocení církevní misie, jejímu očištění od jakéhokoli koloniálního nánosu a upuštění od nacionalistických a výbojných záměrů, které již zapříčinily příliš mnoho škod. Podle papeže Františka sté výročí vydání listu by mělo podnítit překonání církevní introverze, sebevztažné uzavřenosti v rámci bezpečných hranic, pastoračního pesimismu a neplodného stesku po minulosti, a naopak nás otevřít radosti a stálé novosti evangelia.