M. Kallus k památce obětí holokaustu: Tragédie mohou začít nenápadně

Domnívám se, že je velice dobré připomínat památku obětí holocaustu, protože obecně platí, že ten, kdo si nechce vzít poučení z dějin, je vystaven nebezpečí, že by je mohl opakovat. Určitě je na místě uctít oběti největší masové vraždy českých občanů v dějinách. Připomínám, že více než osmdesát tisíc našich občanů zahynulo v průběhu této tragédie v době 2.světové války.

A věřím, že jde ještě o víc. Holocaust bývá považován za přelomovou událost v dějinách lidstva. Hovoří se v této souvislosti často o krizi moderní civilizace. A tato událost i dnes vzbuzuje mnohé otázky, které nebyly zodpovězeny. Možná, že odpověd' na ně ani neexistuje, ale určitě je užitečné si ty otázky klást. Byl to první případ, kdy se moderní civilizace se svojí vědou a technikou dala takto jasně do služeb zla. Kdy došlo k průmyslové likvidaci celé velké skupiny lidí. Můžeme vidět, jak velkou sílu má propaganda, která dokázala natolik indoktrinovat obyvatelstvo, že ponechalo bez povšimnutí to, že celá velká skupina lidí tady byla odsouzena k smrti. Můžeme se ptát, co se stalo se svědomím pachatelů, kteří byli schopni chladnokrevně bez pocitu výčitek vraždit malé děti, slabé a bezbranné lidi. A my, kteří nejsme ani pachateli ani obět´mi, bychom se měli obzvláště zamýšlet nad tím, jakou roli hráli v tehdejší době ti přihlížející, a jak bychom se zachovali my. Jak je možné, že někteří lidé dokázali riskovat svůj život, aby zachránili druhého člověka a mnozí jiní lhostejně odvrátili hlavu. Možná, že jako křest'ané bychom si k tomu měli doplnit ještě jednu otázku, jakou roli hrál středověký křest'anský antijudaismus v tom, že snad připravil půdu pro nacistickou ideologii svými předsudky vůči Židům. Všechny tyto otázky mají smysl na osobní rovině. Má smysl připomínat si tuto tragédii celospolečensky. Protože ten den také nese název „Den předcházení zločinům proti lidskosti“. Je velice důležité dát důraz na tuto prevenci. My víme, že genocida se může opakovat, že se dokonce v historii už opakovala. A proto je potřeba, abychom si ve školách a ve společnosti kladli otázku, jak rozpoznat začátek toho trendu, toho procesu. Abychom si z toho odnesli poučení, že velké tragédie, velké zločiny mohou mít nenápadné začátky.

Začínají změnou atmosféry, změnou diskursu ve společnosti. Myslím, že je třeba toto povědomí ve společnosti šířit, protože i dnes jsou tady předsudky vůči jiným skupinám obyvatel. A tím začíná pozvolná cesta k tomu, aby byla celá skupina démonizována a společnost mohla být naočkována k tomu, že bude ochotna slyšet na jednoduchá řešení. Zkrátka a dobře jsou to otázky, které jsou stále živé, a které bychom si měli každý z nás sám znovu a znovu klást. Budu já schopen postavit se třeba proti mínění většiny? Budu schopen a ochoten zůstat v pravdě? A tak věřím, že toto poučení si můžeme odnést i z tohoto letošního Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinů proti lidskosti.

Mojmír Kallus

pro Radio Proglas, leden 2012