Komentář týdne: Rodina, práce a slavení
Aktuální Komentář týdne na Proglasu se ohlíží za Světovým setkáním rodin, které proběhlo v italském Miláně. Úvahu připravila účastnice akce Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu při České biskupské konferenci. Komentář vysíláme v sobotu 9. června 2012 v 7.30 a 18.05, v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
V neděli 3. června skočilo VII. Světové setkání rodin v Miláně. Z České republiky přijela téměř stovka účastníků. Byli mezi nimi jednotlivci a – překvapivě – vícedětné rodiny nebo rodiny s velmi malými dětmi. Pokud se budeme držet pouze názvu – Světové setkání – pravděpodobně budeme hledat paralelu ke Světovému setkání mládeže, kterého se účastní nesrovnatelně větší počet mladých lidí. Může nás potom i napadnout, že – z hlediska počtu účastníků – nemá smysl o takovém setkání hovořit na veřejnosti. Myslím, že by byla velká škoda, kdybychom Světové setkání rodin takto odbyli.
Mezi oběma Setkáními je rozdíl. Setkání mládeže chce formovat samotné účastníky, Setkání rodin nabízí spíš zrcadlo, do něhož se může zadívat každá rodina bez ohledu na to, zda na Setkání byla, či nikoliv.
V letošním roce se církev zaměřila na téma „Práce a slavení.“ Nešlo jen o zážitek z účasti na teologicko-pastoračním kongresu nebo na víkendovém setkání se Svatým otcem. Šlo především o pozvání, uvažovat o vlastním pracovním úsilí i o společných chvílích v rodině a najít případně odvahu ke změně.
V čem může být například náš pohled na život v rodině po milánském setkání bohatší?
Abychom se ujistili o našich vlastních kvalitách, nemusíme hodnotit vykonávanou práci především podle výše finanční odměny, ani nemusíme považovat zaměstnání za pouhý prostředek obživy. Mnohokrát bylo řečeno, že práce je dar. Dává nám příležitost, abychom její smysl nehledali především v ocenění, kterého se nám dostává, ale abychom její smysl hledali v tom, že díky dobře odvedené práci můžeme obdarovávat druhé. Potom se ovšem vytrácí zásadní rozdíl mezi prací placenou a neplacenou, vykonávanou převážně v rodině. Pokud se práce stane důležitou součástí naší služby Bohu a bližnímu, je logické, že budeme mít zájem na tom, abychom naučili děti pracovat.
Velmi důležitá byla výzva, nezaměňovat slavení s volným časem. Pojem volného času bývá spojen pouze s odpočinkem a tzv. volnočasovými aktivitami, tedy se zábavou. Naproti tomu hlavním cílem slavení je radost z rodinného společenství, vzájemné sdílení a přijetí. Velký důraz byl proto kladen na nedělní slavení s církví, tedy na aktivní účast na nedělní liturgii.
Až neuvěřitelný příklad slavení nabízel v Miláně pohled na početné rodiny. Rodiče se mohli Setkání zúčastnit jen díky zvýšené námaze, kterou vynakládali při péči o děti, které je doprovázely. Na první pohled bylo ale zřejmé, že každou chvilku využívají k tomu, aby dětem umožnili podílet se na životě z víry, která jim přináší radost a nadhled. Svým příkladem dosvědčovali to, co v sobotu popsal Benedikt XVI. slovy: „Pokud bych si měl trochu představit, jak to bude v Ráji, vybavuje se mi vždycky čas mého mládí a dětství. V tomto kontextu důvěry, radosti a lásky jsme byli šťastní, a myslím, že v Ráji to bude podobné jako v mém dětství. V tomto smyslu doufám, že až půjdu na „onen svět“, půjdu „domů“.
pro Radio Proglas
Marie Oujezdská