K čemu máme zákonodárce? Komentář Pavla Jajtnera

Stálý spolupracovník Proglasu, bývalý český velvyslanec u Svatého stolce Pavel Jajtner, ve svém březnovém komentáři uvažuje o některých událostech na naší politické scéně, například soudu s poslancem strany Věci veřejné Vítem Bártou. Komentář vysíláme v sobotu 17. března 2012 v 7.30 a 18.05, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
K čemu máme zákonodárce?
Poslanecká sněmovna schválila zákon, který na jedné straně odpouští poplatky za znečišťování ovzduší velkým znečišťovatelům, na druhé straně zpřísňuje podmínky provozů malých kotlů na uhlí. V ulici, kde bydlím, má většina domů plynové topení. Ale těch několik, kteří topí hnědým uhlím – a možná i něčím horším - na vytvoření nedýchatelného ovzduší vždy, kdy je nízký tlak, úplně stačí. Už léta jsem si přál, aby se to změnilo. Ale takto ne. Zákon by měl směřovat ke spravedlnosti. Platí-li jisté pravidlo jenom pro někoho, pak je to pravidlo špatné.
Tento zákon podpořili jak poslanci koalice, tak i opozice. To vytváří důvodné podezření, že při jeho přijetí převládly osobní zájmy a – řečeno srozumitelně - ti kdo pro něj zvedli ruku, byli koupeni. Velká politická hesla o čistém životním prostředí musela jít stranou. Marně se budou ohánět údajnými ohledy na spotřebitele dálkového tepla, kteří by museli zaplatit zvýšené náklady velkoproducentů. Zdravější ovzduší je tu pro všechny a nelze připustit, aby náklady s jeho vyčištěním spojené, nesli jen někteří.
Ne, že by takový stav byl v naší českomoravské dolině něčím výjimečným. Od dob totality tu byly miliony těch, kdo za užívání svého bytu či domu platili ceny skutečné, ale také miliony jiných, kteří platili zvýhodněné regulované nájemné, na které přispívali všichni. Tento stav – ač v oslabeném měřítku – doposud přetrvává. Politická taktika vyžadovala nedráždit velkou skupinu obyvatel. Spravedlnost musela ustoupit.
Nezbývá, než doufat, že je tu ještě Senát, který by mohl přijetí zákona o nespravedlivém přístupu ke znečišťování ovzduší zamezit, protože to není jenom zmetek, ale drzá provokace. Nejen, že chudým bere a bohatým dává, ale je vyjádřením naprostého pohrdání těch zvolených zákonodárců, kteří se koupit dali, těmi, kdo je zvolili. Napříště, zdá se, bude mít pravdu, právo a zákon na své straně ten, kdo dá víc. Bude pak ještě možné hovořit o demokracii, jako vládě lidu?
Probíhá soud v korupční kauze poslanců strany Věci veřejné, zejména bývalého ministra současné vlády, neoficiálního vůdce strany Věci veřejné a oligarchy Víta Bárty. Nad tím, co na veřejnost proniká ze soudní síně, ač je to mnohdy úsměvné, nelze než zaplakat. Ať tento proces skončí jakkoli, jsme svědky toho, jak poslanci strany, která slíbila, že skoncuje s korupcí, jsou pro důvodné podezření z korupce souzeni. A už to samo o sobě je neslýchaným znehodnocením důvěry nás, obyčejných lidí, v politiku.
Nemalá část českých voličů, zklamaná skandály a korupcí v politice minulých období, vkládala v posledních volbách v roce 2010 velké naděje do nové politické strany s názvem Věci veřejné, která slíbila, že jejím nejdůležitějším cílem bude účinně trestat a pokud možno vymýtit korupci. Řada poctivých lidí z mého okolí je právě z tohoto důvodu volila. A zase naletěla. Nebylo pro ně varováním, že ten, kdo dokáže podvádět v soukromém životě, si sotva zaslouží důvěru a moc podílet se na vytváření zákonů. Kde byla záruka, že nezklame i tam? Nyní jsou voliči Věcí veřejných – jak vím přímo od těch z nich, které znám - velmi zklamaní.
Ale nejen oni. Všichni, kdo doufali, že se věci pohnou k lepšímu. Velká část české veřejnosti se dnes právem ptá: K čemu máme zákonodárce, kteří neslouží svým voličům, ale pouze sobě? Co je třeba udělat pro to, aby se vláda v této zemi vrátila do rukou nás, obyčejných lidí? Odpověď je překvapivě prostá: Vybrat poctivé zákonodárce. Pod třemi podmínkami: Že totiž takoví v tomto národě ještě jsou, že je jako voliči dokážeme rozeznat a že budou ochotni na sebe nezáviděníhodný úkol vyčištění Augiášova chléva vzít.
Pavel Jajtner, 12. března 2012