Komentář Pavla Jajtnera: Na prahu roku 2012
I v letošním roce bude bývalý český velvyslanec u Svatého stolce Pavel Jajtner připravovat své komentáře pro vysílání Proglasu. Uslyšíte je každou třetí sobotu v měsíci. Lednová úvaha našeho stálého spolupracovníka má název Na prahu roku 2012. Komentář uslyšíte v sobotu 21. ledna 2012 v 7.30 a 18.05, v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
Na prahu roku 2012.
Vstupujeme do roku 2012. Co nám asi přinese? Jaký bude? Z toho, co jsme zažili v roce právě uplynulém, můžeme cosi vytušit. Važme si dobrých zpráv, protože o ně byla, je a bude nouze. Víme, že tento rok je rokem přestupným, což znamená, že všichni, kdo se narodili 29. února budou moci oslavit své narozeniny v tento den.
Víme, že podraží energie a v důsledku zvýšených daní vlastně všechno. Předpokládáme, že ekonomika bude stagnovat a možná dojde i k poklesu. Veřejné zadlužení pravděpodobně vzroste i přes všechna úsporná opatření. To nepotěší, ale není ani důvodem k panice. Před padesáti lety byla naše spotřeba desetkrát nižší. V našem městečku, které čítá něco kolem 3 tisíc obyvatel, bylo tehdy 5 osobních aut. Na železnici jezdila ještě pára, odpadní vody vytékaly volně do řeky a odpadky, které se nedaly spálit v kamnech, se vyhazovaly do rokle pod městečkem. Domy byly šedivé, omítka opadávala a do střech zatékalo. Staří hospodáři si odpykávali tresty za to, že pracovali, šetřili a měli majetek. Noví jen těžili a plundrovali. Světlé zítřky, kvůli kterým se kácel les a létalo tolik třísek, nepřicházely a nepřišly.
Přesto nás tyto skutečnosti tížily méně, než nesvoboda, ve které jsme tehdy žili. Abychom přežili, naučili jsme se nosit na tvářích masky, neříkat to, co jsme si mysleli, starat se jen o sebe a nehasit, co nás nepálilo. Před dvaadvaceti lety se politická situace změnila. Majetek už není důvodem k pronásledování a zavírání. Dnes se v našem městečku prohání tři tisíce automobilů. Většina domů září novotou a obchody jsou plné zboží.
Lidská mentalita se však mění mnohem pomaleji, než materiální situace. Dodnes nehasíme, co nás nepálí. Nevyužíváme ani zdaleka prostoru politické svobody, který se nám otevřel. A tak mentalita typu „nehas co tě nepálí“ k tomu, čeho jsme ve veřejném životě svědky, výrazně přispívá.
Selhávají představitelé moci zákonodárné, což dokládají nejen korupční skandály některých poslanců. Selhávají představitelé moci výkonné, o čemž svědčí značný počet trestně stíhaných policistů a státních úředníků a skutečnost, jak neslýchaně předražené jsou veřejné zakázky. Rovněž moc soudní na tom není dobře. Stačí jen připomenout případ čtyř obviněných státních zástupců v kauze Mostecké uhelné. Nadšení počátku devadesátých let se vytratilo. Politika přestala být službou a stala se výnosným podnikáním. Ukázalo se, že jen menší počet těch, kterým byla svěřena moc, zůstává korektní. Ti ostatní spoléhají na to, že lid nehasí, co ho nepálí, veřejná kontrola politické moci chybí a držitelům politické moci její zneužívání – až na výjimky beztrestně – prochází.
Tato selhání by nepochybně nebyla tak početná a arogance mnohých držitelů politické moci by nebyla tak výrazná, kdybychom neselhávali my jako občané. Selháváme kvůli své lhostejnosti. Selháváme kvůli své nepoučitelnosti. Selháváme ve své povinnosti odpovědně vybírat držitele a vykonavatele politické moci. Selháváme ve své povinnosti bedlivě sledovat, zda vlády, ať už místní, krajské nebo státní, plní své sliby. Selháváme ve své povinnosti vykonávat kontrolu nad těmi, komu jsme politickou moc svěřili.
Jestliže očekáváme, že nedostatek veřejných financí bude letos citelnější, o to přísněji posuzujme, jak se s těmito penězi hospodaří. Nepřipusťme bujení zbytečných úřadů a úředníků. Nedejme se podplatit volebním gulášem a líbivými slovy. Nepodléhejme dojmu, že sami mnoho nezmůžeme. Využívejme své právo kontrolovat a trestejme svými rozhodnutími v každých dalších volbách všechny, kdo vstupují do politiky jen proto, aby snadno a rychle přišli k penězům, vytahaným z našich kapes. Snad ještě smíme doufat, že na tom nejsme tak špatně, abychom našli mezi sebou ty, které můžeme pověřit výkonem moci s důvěrou, že ji budou využívat v náš prospěch a nikoli proti nám.
Na očekávanou tíživější materiální situaci v nastávajícím roce můžeme reagovat tak, že se ještě více stáhneme do svého soukromí, že se ještě více odstřihneme od aktivního působení ve veřejném životě, že ještě méně budeme hasit, co nás nepálí a že ještě více otevřeme prostor všemu, co nás tolik skličuje. Nebo vstoupíme do roku 2012 s odhodláním, dát si toho líbit co nejméně a hasit i to, co nás nepálí. Aby nám nakonec neshořela střecha nad hlavou.
Leden 2012, Pavel Jajtner