Glosa arcibiskupa Graubnera: Žijme v pokoji, spoléhejme na Boha

Víc než kdy jindy otevírám v posledních dnech různé noviny a Bibli. Noviny kvůli dění ve světě, který je tak neklidný. Bibli, kvůli hledání orientace a Božím odpovědím.

Před časem se psalo především o lidských právech na vlastní štěstí bez jakéhokoliv omezení, o bláznivých teoriích, které ukazují, že se někdo pomátl, když neuznává přírodní zákony a nerespektuje mužské a ženské pohlaví, zprávy mluvily o samém násilí a zlobě ve světě lidí, aby pak přinesli jedinou pozitivní dobrou zprávu ze světa zvířat a přidaly reklamu na zboží, které přinese zaručené štěstí, mluvily o skandálech některých, vedle nichž se jiní mohou cítit téměř jako nevinní andělé. V posledních dnech čtu nadpisy jako: Nemoci duše ženou tisíce Čechů do penze. Článek o Minském summitu se jmenuje: Záblesk naděje, nic víc.  Článek o konferenci Bezpečnost budoucnosti, která se konala v Poslanecké sněmovně, je nadepsán: Pocit bezpečí je iluze, v podstatě už jsme ve válce, varovali čeští odborníci. A v článku čtu: Nezavírejme oči před aktuálními hrozbami a přijměme skutečnost, že se společnost zmítá v problémech, ne-li na prahu války... V dnešní době jsme tak trochu podobní lidem na palubě Titaniku, kdy pod čárou ponoru máme řadu děr, a na palubě se stále ještě tancuje, a stále se chceme přesvědčovat o tom, že bude líp, místo toho, abychom si řekli, že pravděpodobně nebude líp.

Dostávám taky řadu dopisů a mailů, které vyzývají biskupy k aktivitě. Dělejte něco, my nechceme žít v Evropě pod vládou muslimů, kterých se bojíme. Vyzvěte k modlitbám za mír.
 
Když otevírám Bibli, čtu tam: Hleď, předkládám ti dnes život a štěstí, smrt i neštěstí. Jestliže budeš poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, zachováš-li jeho přikázání, budeš žít, rozmnožíš se, tvůj Bůh ti požehná. A jinde: Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje. Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům. Potom budeš volat a Hospodin ti odpoví.  U Izaiáše pak čtu: Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li hladového, tehdy vzejde tvé světlo. Vzpomínám na Noema, který na Boží pokyn stavěl archu, i když se mu všichni smáli. Nebo na Jonáše, kterého Hospodin musel přinutit k hlásání pokání v Ninive. Celé město se zachránilo. Poslechnout Hospodina se vždy nakonec vyplácelo. To se mi stále v myšlenkách vrací. Ale vezmeme to dostatečně vážně?
 
Na stále opakované informace o dalších a dalších umučených křesťanech jsme si už téměř zvykli. Hlas biskupa z Mosulu, který nás varuje, že křesťané v celé Evropě mohou jednou dopadnout jako oni dnes, jakoby nebylo dost slyšet. Někdy totiž rádi zavíráme uši, když máme strach, že poslechnout bude náročné. Snadnější je odsoudit zbytek světa, než sebe, protože neúspěch nápravy druhých nemusíme svádět na sebe. Ale na koho svedeme vlastní chyby? Chceme-li být pravdiví, musíme přistoupit na změnu.

Ty noviny se mi stále vrací. Jak často jsme v nich viděli oslavu toho, co bylo proti našemu svědomí? Jakou radost bylo slyšet z úst hlasatelek, když mohly říct, že někde ubylo věřících? Jak kriticky se dívaly na kazatele morálky? Svět bez Boha je podle nich přece světem neomezené svobody, pokroku a blahobytu. Jistotu nám dá věda a zbytek zajistí pojišťovny a armáda s policií! Zaručené štěstí přinesou úspěšné nákupy a dobrá zábava. A najednou říkají generálové: smiřte se s tím, že líp už bylo. Pocit bezpečí je prý iluze. Dokonce řeknou, že moderní války se nevedou klasickými zbraněmi. Mezi nejmocnější zbraně dnes patří sdělovací prostředky, manipulace s pravdou, vytváření nálad a veřejných mínění, poplašné zprávy, které umí vzbudit nedůvěru a ekonomiku přivést ke kolapsu a mocné na mizinu.

Jsme ale opravdu tak strašně bezmocní? O laciné útěchy ale nestojím. Z reality utíkat nechci. Pak ovšem nevidím jinou cestu, než znovu spolehnout Boha, který se ukázal v dějinách spásy jako skutečná jistota pro ty, kteří na něho spoléhají. Ovšem moudré spolehnutí v tomto případě znamená věřit mu víc než sobě a dělat to, co radí, i když je to těžké, když to chce radikální změnu. Nejde o zbožné řeči, i když to říkám jako biskup. Jde o tvrdou realitu světa, který touží po budoucnosti, ale hlavní bezpečnostní experti tvrdí, že naše loď je děravá a že jistota je iluzí.
Ano, je nutné se probudit a vědět, že Evropa nebude ateistická, protože ateismus nemá budoucnost. Nechceme-li, aby byla muslimská se vším, co to může přinést, pak musí být křesťanská, ale podle jména nestačí. K tomu patří i křesťanský styl života. To ovšem závisí nejen na mocných či duchovních, ale na každém, kdo je schopen to pochopit a ochoten pro to něco udělat. Křesťanství totiž nelze vnutit. To roste v srdcích, která berou Bibli vážně: Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo a přidržujte se dobra. Žijte v pokoji se všemi lidmi. Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte a neproklínejte. Radujte se s radujícími a plačte s plačícími. Nemyslete si, že jen vy sami jste moudří.

Děkuji všem posluchačům za pozornost, a zvláště děkuji těm, kteří jsou ochotní Postní dobu využít k zamyšlení i k potřebným změnám, které přivedou k nové naději. Dnes je čas spásy.

pro Radio Proglas arcibiskup Jan Graubner, únor 2015.