Adventní fejeton - Krautecem znijó Weihnachtslieder

"Křesťanům začíná advent, na věnci zapalují první svíčku," nechybělo v neděli v asi žádné zpravodajské relaci. Přesněji to ani říci nešlo - opravdu nějakou zásadnější změnu pocítili spíše jen věřící lidé. Pro většinovou společnost je to běžný den dlouhého předvánočního období, které v extrémních formách začíná už někdy na konci října. Jinak se v nedělli nic nemění - stromy svítily už předtím, stejně tak různé světelné konstrukce, a přeplněné obchody mají otevřeno pořád, narozdíl od doby totalitní, kdy byly nedělní prodej a podpultové transakce uvolněny právě pouze v adventu - samozřejmě se používaly pseudonymy železných a zlatých nedělí.

Když o den později procházím miniaturním centrem Brna od oblíbeného místa srazů "na Čáře" po pěší zóně přes náměstí Svobody na Zelný trh, mohu si o platnosti tohoto tvrzení učinit obrázek. Koledy se linou z obchodů, trhy na náměstí se ani nepokoušejí předstírat, ža patří do adventní, nikoli do vánoční doby, svislé světelné trubice na přezdobeném stromu budí dojem (estéti prominou), že dřevině tečou nudle z nosu. Davy lidí svádějí k otázce, zda někdo ve všední den po 14. hodině odpolední zůstal v zaměstnání či ve škole.

Přesto a nebo právě proto přidávám svůj hlas, aby v této atmosféře zvláštně kombinovaného shonu a zevlounství vynikl zpěv německých koled, kterými se na pódiu na Zelném trhu (Krautmarkt) prezentuje krajanský spolek - jeho členové rozhodně nejsou nejmladší, hlasy nemají školené, klávesový doprovod je jednoduchý, předpoklady pro veřejné vystupování jsou nevelké. Jenže jim záleží na tom, aby právě tady, kde na trzích po desetiletí přirozeně mísila němčina s jadrnými českými slovíčky líšeňských prodavaček, zase ty písně zazněly a snad naznačily novou dobu ve vztahu dvou brněnských národností, mezi nimiž se toho stačilo v minulosti mnoho pokazit.

Snad se to daří alespoň u některých maminek s kočárky či studentů, kteří se alespoň na chvíli zastavují pod pódiem a úsměvem reagují na známou melodii koledy Nesem vám noviny s neznámým textem Kommet, ihr Hirten. Kdo by snad rozuměl hned první písni Leise rieselt der Schnee, mohl by poukázat na neshodu textu s realitou slunečného odpoledne, v němž rozhodně nepoletuje sníh, nemrzne jezero ani se netřpytí les, od něhož jsme ostatně kus cesty vzdáleni, a Ježíšek nepřijde zase tak brzy, jak se zpívá. O to však nejde - když dokončíme Tichou noc a zní potlesk namísto kdysi populárního slůvka raus, říkáme si, že jsme snad brněnskému adventu přidali kousek z jeho tradičního bohatství. Příště se to třeba podaří i s písněmi, které více odpovídají době, a s dalšími interprety, pro které je mateřským jazykem čeština.

Filip Breindl (který po skončení produkce slyšel od jedné brněnské německé rodačky "tvůj dědeček Erich by na tebe byl hrdý")