"Už si nepředhazujeme, kdo je lepší." O ekumenismu s katolickým knězem a husitskou farářkou

„Zůstaňte v mé lásce, a ponesete hojné ovoce“ – tato Kristova slova z Janova evangelia uvozují letošní Týden modliteb za jednotu křesťanů. Ten začíná právě dnes, 18. ledna, v den památky Panny Marie, Matky jednoty křesťanů. O tom, jaké výzvy přináší letošní ročník, jak se daří ekumenismu na úrovni farností a sborů či jaké poznatky o jednotě křesťanů přineslo dění kolem koronaviru, jsme hovořili s brněnskou farářkou Církve československé husitské Sandrou Silnou a římskokatolickým knězem Josefem Hurtem spravujícím farnost v Brandýse nad Labem.
Na otázku, jak poznamenala ekumenu koronavirová pandemie, se oba hosté shodli, že vedle toho, že odsunula její projevy do online roviny, se spolupráce mezi křesťany různých církví projevila v praktické pomoci druhým: „Kdo mohl a může, zapojil se do pomoci. Pandemie se totiž týká všech bez rozdílu,“ poznamenala Sandra Silná, která je farářkou při brněnském kostele v Botanické ulici. Totéž zažil i P. Josef Hurt ve své katolické farnosti nedaleko Prahy: "Lidé tu nabízejí pomoc, iniciovali jsme sbírku léků a vitaminů jako výraz zájmu a podpory zdravotníkům." Ani samotná ekumenická setkávání však podle Silné neustala: „V tomto směru pandemie vztahy nepoznamenala. Spíš je to o tom, že se to děje virtuální formou či po telefonu.“
Motto letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů vnímá P. Hurt takto: „Věřím tomu i mám zkušenost, že kde je láska, je i hodně otevřenosti a akceptace. Není tam tolik strachu z jinakosti. Je vidět, že kdo je ve své víře zakotvený a žije v lásce, je schopný přijímat druhého krásným způsobem.“ Také pro S. Silnou je klíčovým prvkem v ekumenickém hnutí vnitřní postoj člověka: „Když jsem přemýšlela o tom, co je ta hranice, která nás rozděluje, napadlo mě, že někdo víru bere jako nástroj k prosazování něčeho, k obhajování Boha. Logicky se tím vytváří nepřátelství. Jiný postoj, jak uchopit víru, je v ní žít, dát průchod všem darům, lásce, touze po pravdě a poznání. Tak chápu i letošní heslo. Když se člověk opravdu snaží překonat všechny bariéry a strachy a dává dál lásku, kterou dostává, pak náš život a úsilí nesou hojné plody. I my sami z nich můžeme čerpat.“
P. Hurt se na závěr pokusil shrnout, v jaké fázi se podle něj ekumenické hnutí v současnosti nachází: „Od druhého vatikánského koncilu se podařilo udělat hodně velký kus cesty. Někdo si možná myslí, že jsme v období stagnace. Je ale vidět, že se věci posouvají, na vatikánském rozhlase zrovna nedávno připomínali, že některé koncilní dokumenty teď byly revidovány. “ Brandýský katolický duchovní k tomu přidal i osobní zkušenost: „Dřív se katolíci s evangelíky nepotkávali, natož na křesťanských obřadech. Starší lidé, osmdesátníci, u nás třeba vzpomínají: ‚Vždyť my jsme se skoro nebavili.‘ To dneska není, jako křesťané jsme schopni se hezky setkávat a nepředhazujeme si, kdo je lepší.“
Celý rozhovor se Sandrou Silnou a Josefem Hurtem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.