Úcta k Bohu mu byla nade vše. Církev přijme českého cisterciáka mezi blahoslavené

Postava tohoto mučedníka dosud v českém prostředí nebyla příliš známá. P. Jindráček to vysvětluje takto: „Myslím, že faktorů, které zkomplikovaly povědomí o něm, je mnoho. Jednak vycestoval ze své vlasti. Když světec žije delší dobu mimo její území, má to své důsledky. Navíc přestoupil do jiného řádu, než ve kterém byl v Čechách, a to velmi uzavřeného, kontemplativního. Jeho aktivity se omezovaly jen na jeho opatství a nejbližší okolí. V Zavřelově samotné vlasti pak situaci zkomplikovala vlna rušení klášterů, která proběhla za Josefa II., tedy ještě za jeho života. Řada dominikánských i cisterciáckých byla zrušena a reformní trapistická větev na našem území do nedávna vůbec nepůsobila.“

Samotného P. Zavřela pak charakterizoval takto: „Příběh každého z těch šesti mučedníků je zajímavý a originální. V případě otce Dominika si myslím, že pro něj byla typická dlouhodobá, obecně hluboká úcta k Bohu. Bůh byl pro něj naprosto na prvním místě. Byl to člověk zcela ponořený do Boha a úcta k němu mu byla nade vším. Teď stál tváří v tvář něčemu, s čím neměl zkušenosti (rabování kláštera a znesvěcování hostií, pozn. red.). On byl hluboce otřesen a plakal. (…). To byl výraz nejen jeho celoživotní oddanosti Bohu, ale i charakteru. Byl člověkem velice rázným a pevným v zásadách, rozhodnutý dostát svým povinnostem za každou cenu,“ shrnuje P. Jindráček.

Za aktuální pro současného člověka považuje Zavřelovo vytrvalé hledání Boží vůle a osobního místa ve světě a v církvi. Vyzdvihl, že v na tu dobu pokročilém věku padesáti let opustil Dominik Zavřel domovský řád a klášter, nechal za sebou církevní a vědeckou kariéru profesora teologie a vstoupil mezi italské cisterciáky jako novic. „On to vše překonává, podrobuje se tomu, a když vidí, že to není vůle Boží, tak jde dál. To vidím jako nesmírně inspirující pro každého člověka. Lidské, společenské ohledy, pohodlí totiž často brzdí naši cestu za skutečným povoláním,“ dodal. A nakonec je to podle P. Jindráčka také Zavřelův zvláštní vztah k eucharistii, co je pro dnešní dobu velmi aktuální: „Nemyslím, že bychom žili v době mimořádné eucharistické úcty. Je to samozřejmě dáno stavem společnosti, ale i určitou únavou a ochablostí mezi námi křesťany. Postoj Dominika Zavřela vůči takovému nebezpečí a jeho rozhodnost, která se nezrodila v okamžiku, ale byl za ním život vytrvalého hledání Boha, je velice inspirativní. Postoj hledání Boží vůle a osobního povolání je naprosto aktuální a důležitý pro každého.“

Foto: Pixabay