M. Slezáková: V KLDR zůstává tuhá ruka režimu, která se ještě zatíná v pěst

"Naučil se dobře pracovat s elitami režimu. Svou roli hrálo také to, že Severní Korea se na přelomu tisíciletí změnila, posunula se, ač to zní paradoxně, směrem k takové tržní společnosti. Vznikla tam bohatští vrstva lidí, zdánlivá střední třída a to vše hrálo Kim Čong-unovi do karet," vysvětluje Magdalena Slezáková skutečnost, že se nenaplnila očekávání z konce roku 2011, kdy se Kim Čong-un ujal moci po svém zesnulém otci Kim Čong-ilovi a mluvilo se o jeho kontaktu se Západem během studií, ale i o možnosti, že jako slabý vůdce nebude schopen udržet silnou diktaturu. "Po deseti letech jeho vlády vidíme Severní Koreu, která je – alespoň navenek, protože nikdy zprávy nemohou být zcela spolehlivé – mocensky konsolidovaná. Zjevně i zdravotní potíže, o kterých se v Kim Čong-unově případě mluvilo, se podařilo když ne vyléčit, pak alespoň zažehnat do nějaké snesitelné podoby. Vidíme ale také zemi, která se z té relativně otevřenější podoby z dřívějších let opět uzavřela, což se zhoršilo s pandemií koronaviru," uvedla novinářka, podle níž se vrací silnější kontrola režimu například nad některými výstřelky typu černého trhu. "Ta tuhá ruka tam zůstává a ještě zatíná pěst, řekla bych," komentuje Magdalena Slezáková.

K minulým kontaktům Kim Čong-una například s tehdejším americkým prezidentem Donaldem Trumpem a rozhovorech zaměřených na oslabení severokorejského zbrojení poznamenala, že ani jedna strana nechtěla ustoupit ze svých cílů: KLDR trvala na odvolání sankcí, zatímco Američané požadovali úplné zastavení severokorejského jaderného programu. Odpal balistické rakety z KLDR, na který dnes upozornily Japonsko a Jižní Korea, je podle Magdaleny Slezákové třeba vnímat i s ohledem na načasování. "Severokorejský režim o sobě chce dát vědět a ukázat svou sílu. Mluví se o tom, že se jedná o pozdvižení prstu a upozornění na sebe před zimní olympiádou v Pekingu," poznamenala s připomínkou zákulisních jednání v souvislosti s minulými hrami v jihokorejském Pchjongčchangu v roce 2018, kam kromě sportovců z KLDR dorazila i politická delegace. Oba korejské státy přitom stále formálně neuzavřely válečný konflikt vedený v 50. letech.

Přes informační bariéru a izolovanost Severní Koreje lze podle Magdaleny Slezákové s jistotou hovořit o zhoršených životních podmínkách obyvatel, což souvisí s uzavřením hranice s Čínou v době pandemie. "Přiškrtil se přísun zboží, které chodilo z Číny. Panuje velký nedostatek i zboží základní potřeby, a to nejen mezi Severokorejci na venkově, ale i mezi privilegovanou kastou, která žije v Pchjongjangu. Z té země se navíc stáhly zahraniční humanitární organizace, a to nikoli dobrovolně, byly k tomu víceméně situací donuceny. Stejně tak už zejí prázdnotou mnohé zahraniční ambasády, a to i relativně spojeneckých zemí jako Ruská federace. Mluví se o tom, že hrozí další hladomor. Možná je to přehnané hodnocení, ale jistě minimálně v některých oblastech hlad opravdu panuje a bohužel nejsou žádné indicie, že by se situace měla zlepšit," uzavírá Magdalena Slezáková.

Celý rozhovor uslyšíte v audioarchivu a podcastových aplikacích.