M. Kroupa z Post Bellum: Síla a optimismus pamětníků je pro mě velkou inspirací

Vaše organizace pořádá tradiční sbírku ke Dni válečných veteránů, na co je její výtěžek určený tentokrát?

Letošní výtěžek je pro Centrum pomoci Paměti národa, což je charitativní část naší organizace. Založili jsme ho už na jaře vedení v podstatě jednoduchou myšlenkou. Jsme zodpovědní za lidi, kteří nám vyprávěli svůj příběh. Paměť národa není jen sbírka příběhů a svědectví, ale také obrovská databáze kontaktů na tyto staré lidi. Takže jsme si řekli, že k nim máme zodpovědnost právě v tuto chvíli, kdy potřebují naši pomoc. Jsou to staří lidé, kteří jsou velmi často izolovaní sami v bytech, potřebují nakoupit, donést léky, s někým si popovídat. Centrum pomoci jsou stovky lidí po celé republice, právě pro ně sbíráme peníze, na ně půjde výtěžek z prodeje malých červených kvítků vlčích máků.

Jaké jsou reakce pamětníků, kterým pomáháte?

Většina z nich je velmi potěšena. Nepotřebují ani tak vyloženě sociální péči, jsou většinou obklopeni někým, kdo jim nákup přinese. Nakupujeme stovkám lidí, tisícům telefonujeme a většinou je potom kontaktujeme pravidelně a povídáme si. Nejčastěji si chtějí povídat o budoucnosti, o tom, co budeme dělat, až tato krizová koronavirová doba skončí.

Mohou nám v tomto pomyslném boji s životními okolnostmi být jakousi pomocí příběhy, které po řadu let právě Paměť národa zaznamenává?

Samozřejmě záleží na každém z nás, jak moc hluboko vpustíme ty příběhy do našeho života a myslí. Každý příběh v sobě nese ponaučení, každý nás může posílit, inspirovat. Co nicméně přináší nejvíc mně osobně, je právě kontakt s těmito starými lidmi. Prožili mnohaleté kriminály, bojovali na frontách 2. světové války, část života prožili v opravdu velmi těžkých chvílích. Ne že by se dnešní situaci vysmívali, ale zdůrazňují: ‚Vezměte ten kříž na svoje záda, neděje se nic, co by lidstvo neznalo, s tím si musíme poradit.‘ Jejich optimismus, nadhled, vnitřní síla – to je pro mě veliká inspirace.