13+: O svobodě projevu a jejím omezování s ústavním právníkem

Kam až náš právní systém dovoluje vládě zajít při omezování práv a svobod, například v souvislosti s aktuálním nouzovým stavem?

Existují práva, která jsou neomezitelná. Těch je ale velmi málo, protože z principu věci může uplatnění práva jednoho narazit na uplatnění práva jiného. Ta práva, která jste zmínil, tedy shromažďování a svobody projevu, omezení mít mohou a samotná Listina základních práv a svobod je předpokládá. Musím však zdůraznit, že jakékoliv omezení musí vždy vycházet ze základního ústavního principu, že kdykoliv právo omezujeme, snažíme se to udělat co nejméně a při zachování jeho rysů. I proto se domnívám, že vláda shromažďovací právo neomezila tak, že by ho úplně vyloučila, což by bylo z epidemického hlediska asi nejvýhodnější, ale snažila se stanovit jeho podmínky. Vláda má tedy v těchto extrémních situacích velmi silnou pozici a může za účelem ochrany bezpečnosti a zdraví velmi přísně zasáhnout i do těchto práv. Vždy však se zřetelem na nezbytnost.

Na demonstraci zaznívala prohlášení jako například „Prymulu do plynu!“ To už je jistě daleko za čárou svobody projevu…

Tohle je trošku jiná otázka. Toto by byl problém i mimo nouzový stav. Omezení se netýká svobody projevu jako takové, ale jen její určité formy, tzn. shromažďování. Ani samotná svoboda projevu však není neomezená, protože může zasahovat do práv třetích osob. Typicky to, co my zejména v kontinentální Evropě považujeme za nepřípustné, je vyzývání k agresi, útoku na práva dalších lidí, kam tyto výzvy rozhodně patří. Mohou to být také otázky pomluv. Svoboda projevu se musí sklonit před právem na soukromí, ochranu osobnosti. Vždycky to bude v konkrétním případě. Konkrétně výrok, který jste zmínil, je samozřejmě za hranou, ale zase na druhou stranu zde platí princip, že politik a vrcholný představitel státu musí snést vyšší kritiku než běžný občan. Kdyby ten výrok nebyl takto štvavý a agresivní, ale třeba negativně hodnotící, už by se to do svobody projevu vešlo.

Policie i magistrátní úředník v neděli dlouho čekali a otáleli s rozpuštěním demonstrace, náměstek policejního prezidenta potom řekl, že z právních důvodů nešlo zahájit zákrok dříve. Jak tomu rozumět - přestože došlo k porušení vládních nařízení, policie nemohla zasáhnout a shromáždění rozpustit? Kde je tedy ta hranice?

To nedokážu úplně posoudit, nemám všechny informace, na místě jsem nebyl. V zásadě je ale třeba zdůraznit, že u shromažďovacího práva platí princip, že pokud je pokojná demonstrace, která neporušuje základní předpoklady, tedy není agresivní, neporušuje bezpečnost, apod. tak i kdyby porušovala něco, jako že nebyla předem oznámena, tak by neměla být rozpuštěna. Zase se tu vychází z práva shromažďovacího jako základního práva. Tady ale asi došlo k tomu, že byla porušena omezení (max. 500 lidí). Pak je samozřejmě na místě nejprve vyzvat, aby se demonstranti rozešli dobrovolně, a pokud se to nestane, využít sílu k tomu, aby tato povinnost byla splněna. Nedokážu ale posoudit, jestli tato výzva přišla včas. Říká se, že i organizátoři sami demonstraci rozpustili a teprve pak došlo k výbuchu násilí.

Organizace Rekonstrukce státu vydala zprávu, ve které upozorňuje, že omezování občanských práv v první vlně pandemie bylo bezprecedentní. Jak to vidíte vy? A vidíte nebezpečí zneužití nouzového stavu k dalšímu omezování práv a svobod lidí?

Svým způsobem být bezprecedentní muselo, protože žádný precedens podobné epidemie a reakce na ni nemáme. Jde o to, jak je to myšleno. Pokud je v tom „bezprecedentní“ obsažený kriticky hodnotící soud, pak s tím lze souhlasit. Myslím, že to nebylo často úplně ideální, ale na druhou stranu bylo mnohé potom napraveno, a to jak samotnou činností vládních orgánů, tak třeba i zásahem soudu, kdy například Městský soud v Praze správně vyložil pravomoci Ministerstva zdravotnictví. Od té doby si myslím, že došlo ke zlepšení. Takže bych se zase tolik neobával, že bychom čelili nouzovým stavům jako nástrojům zneužití moci.