Slepý zisk, který vede k bídě - komentář Kateřiny Koubové

Slepý zisk, který vede k bídě

Aby ekonomický růst vedl k růstu společnosti

Co chcete, kupte si! Výhodný úvěr! Spotřebitelská půjčka! Kreditní karta! Zastavárna střídá banku na každém rohu i na internetu. Kolikrát jste už řekli ano, kolikrát - už ne?

Umíme zacházet s penězi? To se musí učit. Když ne, můžeme skončit v dluzích. Mnohdy v takových, že zastíní velkou část života. Každý rok u nás dostává více než 500 tisíc lidí děsivé psaní od exekutora. Za nesplacené půjčky, pokuty nebo faktury za nechtěné zboží, za drobné písmo v kupních smlouvách, které skrývá záludnosti. Z pár set korun skočí dluh rázem na tisíce. Toto je bolest dnešní doby a ne ti čerti, které si malujeme na zeď.

Vatikán tento týden vydal dokument, který se jmenuje Otázky ekonomiky a financí. To je nezvyklé. Zabrousil v něm do finančního světa a promlouvá k bankám i státům. Mluví o návratu k lidskosti. Spolupracovali na něm teologové i ekonomové (konkrétně Kongregace pro nauku víry a Úřad pro integrální lidský rozvoj). Podpořil ho papež František. A cíl? „Obohatit“ svět financí o morálku a etiku.

Teď se můžete pousmát. Vždyť svět financí je jedna velká zlá džungle. Ani světová finanční krize z roku 2008 ho neproměnila. Všichni to tak nějak vědí. Vždyť podobně volal po morálce kardinál Vlk v devadesátých letech, aby se vláda nespoléhala jen na neviditelnou ruku trhu. Samozřejmě, nikdo po desetiletích v socialismu nechtěl regulaci. Ono ale nejde tolik o regulaci, jako spíše o odpovědnost za svět kolem nás.

Arcibiskup Ladaria při představení vatikánského dokumentu řekl: „Dnešní člověk, který už neví kým je a proč je na světě, už ani neví, jak správně jednat, a zůstává nakonec vydán na pospas svým chvilkovým rozmarům a zájmům vládnoucím trhu.“

Když jeden hlásí obří zisky a druhý se hroutí bez naděje, není to v pořádku. Zároveň to není jen problém finančníků. Sami musíme být odpovědní a informovat se o nástrahách. I to patří ke svobodě.

Není to první promluva Svatého stolce k hospodaření světa. Snažil se o to například papež Benedikt XVI. ve své encyklice Láska v pravdě (Caritas in veritate) před devíti lety. Tehdy však sklidil kritiku za to, jak právě církev, a hlavně Vatikán, spravuje své vlastní finance. To se od té doby změnilo, vatikánské finance jsou dnes průhlednější.

Církev připomíná, že člověk není jen spotřebitel. A že ekonomický růst není žádný růst, když mnohé kolem vadne. Co s tím? Zpráva navrhuje, aby státy spolupracovaly na minimální dani pro všechny firmy, aby bránily praní špinavých peněz a tzv. daňovým rájům. Kritizuje složité bankovní produkty, které vyvolaly krizi a spekulace. A státy varuje, aby se nezadlužovaly.

Teologové, kteří dokument ve Vatikánu představili, řekli, že jsou připraveni na kritiku. Na výkřiky jako „do čeho se to Vatikán míchá, když tomu nerozumí“? Ekonomika však nejsou jen čísla. Když zkrachuje stát, když firmy neplatí daně, pak není co jíst a chleba stojí ráno deset a večer sto korun. Když jedna část světa vydělává, není to náhodou na úkor hladovění druhé části? Proto se církev ozývá. Zde vidí cestu proti hladu a bídě, proti válkám. Ekonomika musí sloužit člověku a ne on jí. Nejde o to rozložit finanční systém, ale uvolnit jeho možnosti „pro dobro všech lidí“. Je to hlas volajícího proti slepému zisku, který vede do bídy. A není jen na státech, aby ho slyšeli, ale na každém z nás.

Kateřina Koubová pro Radio Proglas

květen 2018