Komentář Tomáše Sedláčka: Návrat k morálnímu rozměru ekonomie

"Nacházíme se v době, kdy dochází k zlomu toho, co bych nazval přechodem krize z úrovně ekonomiky na úroveň státu," charakterizuje současnou dobu Tomáš Sedláček a připomíná mnoho zásahů státní či nadnárodní autority (například Světové banky či Evropské unie) v případě krizových jevů ve Spojených státech, Irsku, Lotyšsku, Řecku a dalších zemích.

Odpusť nám naše dluhy

Tomáš Sedláček v té souvislosti připomíná novozákonní pojem hříchu, který má stejný význam jako dluh. "Z tohoto hlediska dostává ta krize zajímavější rozměr, kdy některé státy a některé podniky byly tak přetíženy dluhem/hříchem, že už nebyly schopny ten svůj hřích/dluh nést a musel přijít někdo jiný, někdo silnější a pomoci v tom smyslu, že převzal ten dluh a vykoupil ho na sebe," používá ekonom další pojem (vykoupení), který má i známý teologický význam. I to má podle Sedláčka symbolickou vypovídací hodnotu k současné krizi: "I my jsme si uvědomili, že pořád potřebujeme někoho, kdo nás vykoupí, kdy i sebesofistikovanější evropský či americký podnik se může dostat do takových trablů, že musí čekat na spasitele či vykupitele nebo prostě na někoho, kdo za něj zaplatí nebo převezme jeho dluh, což jsme teď viděli v případě Řecka, Maďarska nebo naposledy Irska."

Návrat k morálce

Pro Tomáše Sedláčka je v souvislosti s hospodářskou krizí logické uvažovat, zda proces oddlužování nespojit s úvahou o systémové změně založené také na etickém a hodnotovém rozboru celé situace. Podle něj by šlo o návrat k podstatě ekonomie, která původně hospodářské záležitosti řešila v kontextu nějaké mravní situace. "My jsme se z ekonomie, ze společenské vědy, snažili tu morálku odstranit. Nyní, kdy je všem jasné, že ekonomii nelze odthnout od morálky, znovu se otevírá otázka, která patří k těm nejstarším ekonomickým," uvedl ve svém komentáři. Doložil to příkladem úroků - ačkoli před jejich neuváženým používáním varovaly autority stavějící duchovní základy naší civilizace (Aristoteles, sv. Tomáš Akvinský), postavil současný kapitalismus svůj systém právě na úrocích (a tím i dluzích).

Paradoxní smíření v krizi

"V momentě, kdy se do podobných problémů nebo svízelí dostane větší země, řekněme Španělsko nebo Itálie, možná Portugalsko, už nebude stačit dosavadní látání a přebírání dluhu dluhem, ale bude muset dojít k předefinování celého systému," vyslovuje Tomáš Sedláček prognozu pro nadcházející rok 2011. Znovu připomíná etymologický základ řeckého slova pro krizi - má se stát okamžikem jakéhosi smírného účtování. Právě tímto směrem by se podle něj mělo ubírat uvažování státníků o krizi - z uvědomění si, že případné zhroucení jednoho státního trhu nenávratně poznamenává celou globální ekonomiku s okamžitým dopadem na tu místní, by měla vyrůst koordinovanější a snad i solidárnější aktivita jednotlivých zemí, míní Sedláček.

Nebude to bezbolestné

Závěr komentáře upozornil na skutečnost, že všechny jmenované procesy nevyhnutelně poznamenají život jednotlivců i domácností. Podle Tomáše Sedláčka i český stát žil nad poměry, kdy vydával více peněz, než dokázal vydělat (což je podle našeho komentátora charakteristický rys euro-americké civilizace poslední generace). Ačkoli ve své úvaze odmítá hodnotit průběh úsporných snah současné vlády, souhlasí s potřebou radikálně snížit státní výdaje. Mělo by to znamenat především zeštíhlení objemu státní činnosti a podle Tomáše Sedláčka je k tomu nezbytné jisté pochopení obyvatel: "Ten stát, který hraje mnohem větší roli, než by měl, se musí uskrovnit a lidé musí počítat s tím, že dávno nežijeme v komunismu, kde se stát o všechno postaral, ale je třeba se začít starat sám o sebe a nespoléhat, že ze všech šlamastyk nás vytáhne stát. I to je jedno z poučení z krize: stát se nemůže postarat o každý detail soukromého života," uzavírá Tomáš Sedláček svou úvahu.