Komentář Pavla Fischera: Ideály 17. listopadu dnes

16. listopadu 2016 Komentář týdne, Události Autor: Filip Breindl

K státnímu svátku 17. listopadu, Dni boje za svobodu a demokracii, připravil Komentář týdne pro Radio Proglas Pavel Fischer, bývalý český velvyslanec ve Francii a spolupracovník prezidenta Václava Havla. Komentář mimořádně vysíláme ve čtvrtek 17. listopadu 2016 v 8.15 a v pravidelných časech: v sobotu 19.11. v 7.30 a 18.20, v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin. 

V kalendáři slavíme sedmnáctého listopadu státní svátek. Slavíme Den boje za svobodu a demokracii. 
 
Všechno to začalo v roce 1939. Toho roku se oslavy státního svátku 28. října staly příležitostí vyjádřit nesouhlas s politickou situací v okupované zemi. Zástupy občanů se sešly v ulicích, aby protestovaly proti nacistické okupaci a požadovali obnovení svobody a demokracie. V otevřeném střetu s policií byl zastřelen Vojtěch Sedláček, zatímco student Jan Opletal smrtelnému zranění podlehl později. Jeho pohřeb se stal událostí pro celou zemi. 
 
I proto se rozhodl okupant tvrdě zakročit a nasadil všechny prostředky. Bylo třeba zastrašit vzdělance. Bylo třeba udusit všechna ohniska odporu. Bylo třeba umlčet hlas svobody a demokracie.
 
Devět popravených studentů, zavřené vysoké školy a dvanácti set studentů odvlečených do koncentračního tábora Sachsenhausen sestavily smutnou bilanci zákroku proti svobodě.  To datum 28.10.1939 bychom měli zapsat zlatým písmem. Masový odpor proti nacistické okupaci se totiž stal hrdinským svědectvím. Tak vypadá odvážný postoj proti strachu z totality.
 
Odhodlání okupantů bylo velké. Nejlépe to vystihují slova samotného Adolfa Hitlera. Ve svém rozhodnutí o odvetných opatřeních vůči Praze měl prohlásit, že se nebude ostýchat do ulic postavit třeba i děla, protože do každého hloučku se bude střílet kulomety. A bude-li ještě nějaká demonstrace, varoval prý Hitler, pak Prahu doslova srovná se zemí. 
 
Tisíce studentů musely svá vysokoškolská studia opustit. Kdo nikdy nezažil martýrium s uznáváním diplomů a zkoušek z přerušeného studia, nedocení, jak velkou pomoc dostali. Neboť těm, jimž se podařilo utéci do svobody, uznali složené zkoušky a zápočty, takže mohli ve studiu pokračovat v zahraničí.
 
Jednou z takových vysokých škol byl Oxford. Vzácným příkladem bezmezné solidarity se stal dopis, který do Prahy přišel z oxfordské univerzity poté, co začala okupace. Psán byl latinsky. Stálo v něm:
 
“My, profesoři a mistři univerzity v Oxfordu - spjaté dík pracím Jana Husa a Johna Wycliffa odedávna nejtěsněji s pražskou univerzitou Karlovou - bychom tímto rádi vyjádřili, nakolik to psaným slovem dokážeme, co pociťujeme v této chvíli, kdy Váš stát stihlo tak hrozné neštěstí”.
 
Dopis oxfordských profesorů pak ubezpečuje o blízkosti okupovanému Československu a končí se těmito vzletnými slovy:
 
“Kéž byste se nedomnívali, sužováni obklíčením a lstivým záborem, že jste nám vzdáleni a odděleni od nás. Neboť věříme v to, co váš národ již dříve hlásal a nyní stvrdil svým jednáním, že pravda je mocná a zvítězí”.
 
Tolik profesoři Oxfordu ve svém dopise Univerzitě Karlově v roce 1938. 
 
Studenti vstupovali do našich dějin, aby nám připomínali ideály vepsané do naší státnosti. 
 
Byli to studenti, kdo pochodovali na Hrad v únorových dnech roku 1948 a žádali prezidenta republiky o přijetí. Byli to studenti jako Jan Palach a Jan Zajíc, kdo se rozhodli nasadit život a volat na poplach, aby společnost neupadala do apatie a otupělosti. A byli to studenti, kdo v roce 1989 nedbali varování komunistických funkcionářů, a bez ohledu na sílící přítomnost policejních jednotek přicházeli ve stále vyšších počtech do ulic a na náměstí, přitahováni stejným ideálem svobody a demokracie.
 
Až někdy zase uslyšíme o těch, jimž nebylo dovoleno dostudovat v Bělorusku, Rusku a v Turecku, nebo až nám někdo připomene nepokoje studentů v Číně či v Hongkongu, nezapomínejme, že se to může týkat i nás. Vždyť i my máme konat v duchu ideálů, které utvářely naše novodobé dějiny. Těch ideálů, které nám připomněli ve svém dopise profesoři oxfordské univerzity v roce 1938. Stačí málo. Například nabídnout vyloučeným, že u nás mohou studia dokončit a získat diplom na našich vysokých školách.
 
Je to investice, která se vyplatí. Něco o tom vím. Osobně jsem o tom s absolventy Oxfordu mluvil.
Přicházeli s nedokončenou vysokou školou z okupovaného Československa a byli tam přijati po událostech 17. listopadu 1939.
 
Ano. Den boje za Svobodu a demokracii, který slavíme 17. listopadu, nás inspirovat může i dnes. Právě dnes.

pro Radio Proglas Pavel Fischer

listopad 2016

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony