Komentář týdne: Havlův odkaz pro Evropu v mlze

V uplynulém roce přibyl do našeho slovníku nový výraz. Brexit. Zažil se jako označení hlasování, při němž občané Spojeného království v referendu odpověděli, kudy dál s evropskou integrací. Předcházela mu politická debata, v níž se leccos zamlčelo, a ve které zaznělo mnoho polopravd. Dokonce v ní někteří lhali. A měli ještě tu opovážlivost se po sečtení výsledků k tomu hned přiznat.

Uplynuly měsíce. Ještě nevíme, kudy se vydá další vývoj. Londýn zatím oficiálně nepožádal o vystoupení z EU, a tak nemůže začít ani platit ustanovení, s nímž se pro takový případ počítá. Ani Londýn, ani Brusel dnes nevědí. Jsme v mlhách. Ano, nejen britské ostrovy, ale i celou Evropskou unii zahalila mlha. Všude je spousta pravidel, ale je to jako před vyplutím. Nevíte, která začnou kdy platit. Slyšíte hlasy námořníků, ale většina z nich mluví jako by byla pouhými plavčíky. Jenže oceánem globalizace neproplujeme sami bez toho, že bychom si poctivě přiznali, co naše plavidlo vydrží, co zvládne posádka, a abychom si také stanovili směr pro další navigaci. Skoro by se dalo říci, nemá tu někdo kompas?

Zpochybňovat výsledky britského referenda by nebylo moudré. A nic na tom nezmění skutečnost, že právě ti, kdo tak hlasitě navrhovali vystoupit, dnes vlastně nemají plán. Jakoby nevěděli, kudy dál. Jakoby chtěli ještě chvíli věřit všem těm předvolebním slibům, které ale splnit nepůjde. Nelze oznámit, že vystupuji z klubu, a přitom požadovat veškeré výhody členství. To gentleman nedělá.

Nezáleží jenom na Londýnu, jak se rozhodne. Dokonce nezáleží jenom na Bruselu, co bude dál. Záleží i na nás. Na každém z nás. Protože některé z argumentů, které zamořily debatu v Londýně a zmátly občany, se dnes překládají do češtiny a zaznívají a zaznívat budou i v české politice. Navíc náš volební kalendář vychází tak, že k volbám půjdeme doslova každý rok.

V říjnu si připomínáme narozeniny státníka, který vrátil naši zem na mapu Evropy. Václav Havel by oslavil osmdesátku. Procházel jsem jeho texty a znovu mě zaujalo, jak svěžím způsobem mluví i k tomu, co dnes řešíme. Když má vysvětlit, jak se připravoval na pád komunistického režimu, Václav Havel odpovídá: na podobné dějinné zvraty nemůžete být nikdy dost připraveni. Když se ho ptají na ambici Evropské unie, která chce otevřít hranice členských států, varuje: chceme-li dnes v Evropě bourat hranice mezi státy, bylo by nejprve dobré vědět, kde EU leží, kde začíná a kde končí. Rozmazané hranice přeci nemohou přinést nic dobrého.

Když má vysvětlit, co pro něj znamená spojenectví, lapidárně odpovídá, že jako spojenci musíme umět říkat celou pravdu, a také musíme být ochotni celou pravdu vyslechnout. Václav Havel nakonec připomíná, že z naší vlastní historie přeci musíme vědět sami nejlépe, že ten, kdo ustupuje zlu, zkouší s ním dělat kompromisy a všelijak se mu přizpůsobit, tak ten nakonec otevírá dveře zločinům daleko větším.

Jak souvisí Václav Havel se situací v Evropě roku 2016? Souvisí a dost, neboť integraci Evropy Václav Havel vnímal jako úkol. Jako společný úkol. Jako závazek a také jako odpovědnost. To je dobré si připomenout, protože až příliš často slyšíme, že na něco máme právo, že se nám věci dějí, ale že na to, co je v Bruselu, nemáme vliv, a že je nejvyšší čas na revoltu. Opak je pravdou. Máme na to vliv a můžeme se ozvat, dokonce musíme se ozvat.

Před pěti lety dostal ke svým narozeninám kompas, který za první světové války používali vojáci americké armády. Václav Havel ten kompas už moc neužil. Celý život ale věděl, jak záleží na tom naslouchat hlasu svého svědomí. Někdy mu to nevyšlo. Ale právě pro svou poctivou snahu se nakonec Václav Havel tak trochu stal svědomím i pro druhé.

Nevšiml si přitom, že se jeho postoj stával takovým kompasem pro ostatní, třeba když všechno zahalila mlha. Možná i proto stojí za to nemluvit o něm jako o nějakém neživém symbolu. Jeho texty jsou totiž svěží i dnes a jeho postoje se mohou stát pozváním k přemýšlení a k činům pro každého z nás.

Pro Radio Proglas Pavel Fischer.