Komentář Marie Kolářové: Cestovat, nebo jet k moři

Letos Češi k moři na dovolenou nepojedou. Přesně toto jsme mohli ještě nedávno slyšet v odpovědi na dotaz ohledně nadcházejícího letního cestování. Nejspíš kvůli všeobecně panujícímu přesvědčení, že cestováním se automaticky myslí přeprava na některou z oblíbených pláží. Mnozí z nás si skutečně rádi takto odpočinou. Při vyslovení slova moře si vybavujeme léto, odpočinek, slunce, písek, horizont, za který nedohlédneme. A také symbol jistých majetkových poměrů umožňujících zaplatit cestu a pobyt. Moře si nemůžeme dovolit pokaždé, když si na ně vzpomeneme.

Češi až na některé rebelující skupiny na sociálních sítích většinově akceptovali zákaz vycestování, aniž by se příliš pozastavovali nad mírou přiměřenosti tohoto omezení. Smířlivě dodávali, vždyť to přece nevadí, letos se bez toho moře obejdu. Chápu touhu po odpočinku u moře, přesto však považuji zkratku cestování = pobyt u moře za zbytečně redukující a zakrývající vlastní podstatu cestování jako takového. 

Vzdát se moře přece není totéž jako vzdát se cestování. Odpočinek můžeme nalézt na plážích tuzemských přehrad, rybníků a jezer. Mořská voda v nich sice neproudí, ale zase se k nim pohodlněji dopravíme. A můžeme podpořit provozovatele místního stánku s občerstvením  a případně i s půjčovnou vybavení k vodním radovánkám. 

Chtěla bych se však vrátit k pojmu cesta a k touze svobodně cestovat. I když se letos nedostaneme do všech světových končin, pořád můžeme najít dostatek míst, kam vyrazit. Na cestování bychom neměli pohlížet jako na druh spotřební zábavy, ale na možnost, jak se více dozvídat o světě i o sobě. Konzumem se stává, když si z něj učiníme polykání kilometrů a lovení cílů, přičemž ignorujeme cestu, která k nim vede. Můžeme si dokonce položit otázku, co je důležitější: cesta nebo cíl? Cesta má svůj smysl i tehdy, když původně zamýšleného cíle nedosáhneme.

Cesta představuje jeden ze základních symbolů naší pozemské existence a našeho duchovního směřování. Jsme Boží lid na cestě. Zvolila jsem lehce provokativní titulek. Cestování je někdy považováno za nadstandard, který si můžeme lehce odpustit. Záleží vždy s jakým úmyslem vyrážíme na cestu. Motivace mohou být různé, od touhy jen si prostě odpočinout a nějak přežít cestu, než sebou plácnu na pláž, nebo s důrazem na poznávání a setkání s jinými lidmi a kulturami.  

O našem vztahu k cestování vypovídá též používaný jazyk. Pokud použiji slova pouť a putování, automaticky se nám vybaví, že tentokrát se bude jednat o duchovnější záležitost. Obvykle si také představíme určitou námahu, kterou pouti věnujeme a která nás má duchovně povznést. Zdůrazňujeme odříkání si běžného pohodlí. Jistě, pouť je zpravidla spojená s fyzickou námahou, s určitým omezením komfortu. Musíme se přizpůsobit podmínkám místa, kde se právě nacházíme, jídelníček také třeba za moc nestojí. Na všechno toto můžeme nahlížet buď jako na překážky, které mají vyzkoušet naši odolnost a vytrvalost, anebo jako na příležitost, která nám umožní více poznat sám sebe.

S překážkami na cestě se nejlépe vypořádáme, pokud odhalíme jejich smysl. Přestaneme se na ně dívat jako na protivníky, ale jako na zrcadla, v kterých můžeme vidět sebe, svoje možnosti, svoje reakce. Při putování v přírodě nám ukazují, že nejsme pány světa a bez respektu a pokory k daným přírodním podmínkám si může vykoledovat pěkný průšvih. Za bouřky se vyplatí najít vhodné místo k úkrytu, za hustého deště je nutné chránit vše důležité před promáčením, za horka si hlídat příjem tekutin a chránit se před spalujícím sluncem. A co nejvíc pomáhá, je pohled vzhůru. Bože, ty mě vedeš po svých cestách a já se snažím porozumět cestě, na kterou jsi mě právě přivedl. 

Orientace v prostoru patří mezi základní součásti cestování. Údajně bychom zabloudili, pokud bychom se pohybovali ve známém městě na úrovni třetího patra. Je to tím, jak málo se díváme vzhůru. Cesta je pozváním k otevření očí, ať už putujeme do míst blízkých nebo vzdálených. Je místem, kde se nacházíme v každém okamžiku našeho života. Přejme si, aby se naše cestování stalo zdrojem zkušeností, které nás inspirují ve směřování ke konečnému cíli, kterého bychom rádi dosáhli po našem pozemském putování.