Komentář Mariána Sekeráka - Pohled na předvolební Slovensko

Již za několik dnů, v poslední únorový den, čekají Slovensko parlamentní volby konané v řádném termínu. Situace je, co se týče vývoje stranických preferencí, značně nestabilní. Jistot v tomto vývoji je pouze několik. Prakticky od předloňské vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky klesá voličská podpora sociálně-demokratické strany SMER-SD, dlouhodobě dominantního politického hráče. A to navzdory spíše kosmetické výměně na postu premiéra, kde kontroverzního a postupně víc a víc ve své rétorice agresivního Roberta Fica nahradil spíše smířlivý Peter Pellegrini. Sociální demokraté se však přesto všechno pořád drží na špici průzkumů veřejného mínění.

A postřehnout můžeme ještě jednu nezpochybnitelnou jistotu. Pozvolný, ale přece jenom výrazně patrný nárůst podpory radikálně-pravicové strany „Kotleba – Lidová strana naše Slovensko“. Ta, jak se lidově říká, šlape na paty vládnímu SMERU-u co se preferencí týče. Objevují se také občasné úvahy, že právě, decentně řečeno, kontroverzní Kotlebovci se můžou nakonec stát vítěznou formací. Všechny ostatní relevantní politické subjekty však kategoricky vyloučily povolební spolupráci s nimi. I přesto, že Kotlebova strana získává podporu napříč různými vrstvami obyvatel a v různých regionech, je pro její předvolební kampaň typický – kromě jiného – silný důraz na tzv. tradiční křesťanské hodnoty.

Není v tom ovšem sama. Na Slovensku probíhá urputný boj o konzervativně laděného voliče. Tady je na místě krátká metodologická poznámka. Křesťanský volič nerovná se automaticky volič konzervativní. A totéž platí také opačně. Voliči a voličky křesťanského vyznání volí různé, nejenom konzervativně zaměřené politické subjekty.

Každopádně, ve volební kampani jako by se roztrhl na Slovensku s konzervativci pytel. Takto se profilujících subjektů je přehršel. Kromě Kotlebovců tuto linku ve svých prohlášeních a programech rozvíjí také hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti Igora Matoviče. Ten si na svou kandidátku vzal některé někdejší výrazné tváře Křesťansko-demokratického hnutí. I samotné KDH se již tradičně staví silně za hodnoty konzervatismu. Nejinak je tomu také v případě Slovenské národní strany. Ta si za svůj objekt předvolebního boje zvolila Istanbulskou úmluvu o prevenci rodově podmíněného násilí. A intenzita jejího snažení v této oblasti přímo úměrně odpovídá změti kauz, jimž čelí předseda nacionalistů Andrej Danko. Ten se totiž neslavně proslavil nejenom plagiátem své rigorózní práce ze začátku milénia, ale také údajnými intimními telefonáty s prominentní volavkou mafiána Mariána Kočnera, která je spolu s ním momentálně souzená v ostře sledovaném procesu.

Mimochodem, Marián Kočner a již zmíněný Marian Kotleba tvoří spolu s katolickým knězem Mariánem Kuffou trojici Mariánů, kteří výrazně, přímo nebo nepřímo, zasahují do předvolební kampaně. Ten poslední zmíněný nejenom svým potulným kazatelstvím namířeným nejenom na Istanbulskou úmluvu, ale také verbálními útoky na odlišně smýšlející část obyvatelstva. A také tím, že otevřeně působil jako ideový guru politického subjektu KDŽP – Aliance za Slovensko, jehož politici aktuálně kandidují na kandidátce Kotlebovců.

Abychom plejádu politiků ucházejících se o konzervativní voliče uzavřeli, zmínit musíme také pravicově-populistické hnutí Jsme rodina podnikatele Borise Kollára, nacionálně orientovanou stranu Vlast soudce a bývalého ministra Štefana Harabina, jakož i stranu Pro lidi bývalého prezidenta Andreje Kisky, která se profiluje jako umírněně konzervativní. Jak je patrné, takto cítící občané mají nepochybně na Slovensku z čeho vybírat, na nedostatek nabídky si opravdu stěžovat nemůžou. Navíc když vezmeme v potaz, že také sociálně-demokratický SMER-SD se v tzv. kulturních otázkách profiluje výrazně pravicově-konzervativně a neodpovídá stylu svých západních, liberálněji laděných partnerů. Bez ohledu na volební zisky konkrétních subjektů nebo podobu příští koaliční vlády je dnes patrné, že pravicově-konzervativní politický směr je již nyní na Slovensku jednoznačným vítězem.