Komentář biskupa Holuba: Na mostě ze světa do Božího království

Na mostě ze světa do Božího království

Před dvěma týdny jsem společně s biskupem Františkem Radkovským zažil událost, která se možná bude opakovat jen jednou v mém životě, nebo třeba už vůbec ne. Byl jsem pozván od Betlémských sester nedaleko od Paříže, abych vedl bohoslužbu, při které věčné sliby složila sestra Dumiah, jinak Michaela, která dlouhou dobu pracovala v hospici v naší diecézi. Samo o sobě to byl obrovský zážitek společenství, které na jednu stranu žije životem poustevnickým, na straně druhé s obrovskou otevřeností vůči dění dnešního světa a ve smyslu druhého vatikánského koncilu i dialogu s východními církvemi. Kromě nádherné liturgie a hluboké modlitby jsem tam zažil jednu věc, o které přemýšlím ve vztahu k památce zemřelých.

Jednou večer mi představená tohoto kláštera se sestrou Dumiah ukazovaly fotoalbum, které zachycovalo smrt a pohřeb jedné z Betlémských sester, která přešla ten most mezi tímto světem a Božím královstvím nedávno, asi před měsícem a půl. Byla to rodná sestra kardinála Philippa Barbarina, velkého muže francouzské církve. Ty fotografie vyprávěly příběh, který nikoli slovy, ale výrazem a atmosférou mluvil o tom, že smrt skutečně není konečná, ale je místem přechodu do Božího království. Nebyla to zbožná a vznešená slova. Nebylo to nic, co by jakýmkoli způsobem přemlouvalo nebo tvrdilo. Byly to jen jemné fotografie liturgie, která měla v sobě obrovský vnitřní pokoj, radost a důvěru. Fotografie, které nějakým způsobem zachycovaly, že v okamžiku, kdy lidé žijí v Boží přítomnosti dnem i nocí - a to myslím o sestrách z Betléma je možné říci -, nabírá smrt nový rozměr, netušený pro ty z nás, kteří sice s Pánem Bohem možná komunikují, možná s ní jsou duchovně spřízněni, ale přece jen jsou stále ještě obejmuti pravdou tohoto světa se všemi krásami a velikostmi, které tento lidský pomíjející svět každému z nás nabízí.

Sestry z Betléma vsadily na jednu kartu, a to na kartu Hospodinovu. Na rozdíl od karet, na které mnohdy sázíme my, přesahuje horizonty viditelného a horizonty pomíjivého. V té chvíli najednou se smrt stane oslavou a vstupní branou na hostinu, ve které se ukáže, že tato sázka se skutečně proměnila v radost. Kéž naše letošní dušičková atmosféra je touto radostí Betlémských sester naplněna!

biskup Tomáš Holub

pro Radio Proglas, listopad 2019