Komentář týdne Jiřího Zajíce
"Česká republika se stala rájem hazardu (…) se vzrůstajícím počtem heren roste kriminalita, praní špinavých peněz, vytváření hráčských závislostí, rozvracení rodin, domácí násilí, ohrožení psychického vývoje dětí a mládeže, zvyšuje se obchod s drogami i prostituce. (…) Gamblerství je stejně nebezpečnou pastí jako závislost na drogách," píší iniciátoři petice Stop hazardu. O hazardu a ochraně lidské svobody uvažuje na Proglasu publicista a pedagog Jiří Zajíc v Komentáři týdne v sobotu 14. 6. v 7.30 a 18.20 (v neděli 15. 6. v 1.45 a v pondělí 16. 6. v 15.10), pak kdykoli v audioarchivu.
V dnešní době jsou lidé zvlášť hákliví na to, aby jim někdo sahal na jejich svobodu. Tedy přesně řečeno: budou se velice bouřit proti každému, kdo jakékoliv omezení svobody bude prosazovat bez různých zakrývacích manévrů. I kdyby šlo o ochranu dětí před negativním působením médií, nebo dokonce – nedej Bože – o omezení potratů. Tehdy hned začnou vykřikovat o středověku nebo o návratu komunismu.
Když ale někdo jejich svobodu ochočí pěkně pomaloučku, polehoučku, ještě mu kolikrát za to poděkují. Jen si vezměte, jak před lety Vladimír Železný dokázal zbaňkovat většinu českého národa, když jej učinil závislým na své NOVĚ. Ostatně – pro tři až čtyři miliony trvá tahle závislost dodnes.
Ano – metoda, jak v té naší superliberálně se tvářící době připravit člověka o svobodu, je pěkně ji spoutat nějakou závislostí. Jakmile se závislost vytvoří, je „ruka v rukávě“ – a dotyčný skáče tak, jak je třeba. Konzumuje a platí. O to jde především. Na konzumní závislosti je do značné míry postavená celá dnešní západní společnost. Ale to by bylo na jiný – a mnohem delší komentář. Dneska se podívám jen na jednu nejotřesnější tvář současných závislostí. Půjde o závislost na hazardních hrách.
Patologické hráčství – gambling – je právě tak nebezpečnou i častou podobou závislosti jako třeba alkoholismus či narkomanie. A obdobné jsou i negativní důsledky hazardních her pro závislého i jeho okolí: krachy v podnikání, ztráta bydlení, bezdomovectví, rozpady manželství a rodin. U pokročilých forem patologického hráčství je častá trestná činnost, zpronevěry, krádeže, podvody, neplacení výživného, později se připojuje násilná trestná majetková činnost či homosexuální prostituce.
Nepřekvapuje tedy, že ve všech evropských a většině vyspělých zemích jsou hazardní hry regulovány. O to více zaráží naprosto nedostatečná kvalita této regulace u nás. Například na jeden „výherní“ přístroj u nás připadá 170 obyvatel, zatímco v SRN 500 obyvatel a ve Francii 18 000 obyvatel. Prosázená částka na jednoho obyvatele naší republiky stále roste. Loni to bylo už 100 miliard Kč. Ano, slyšíte dobře. Sto miliard. Za jeden rok. Když částku o něco menší by měly církve dostávat postupně splácenou šedesát let, vidí většina Čechů rudě. Ale když to skončí během jediného roku v kapsách skupinky lidí, kteří vydělávají na lidském neštěstí a závislosti, je to OK.
Co odpověděl Ivo Valenta – šéf holdingu Synot – který je dominantním provozovatelem zařízení hazardních her na otázku: Jak se díváte na problém patologických hráčů? S přehledem si zamudroval takhle: Tak určitě je toto podnikání spojené i s negativními stránkami, ale tak je tomu třeba i s prodejem alkoholu. My nemáme zájem na tom, aby závislí lidé hráli, sázeli či tipovali na našich zařízeních. Ale když nebudu dělat tento byznys já a zcela legálně, tak ho budou dělat jiní. Domnívám se, že jsme každý strůjcem svého štěstí a každý má v sobě nějakou záklopku a může své vůli poručit. Lidé hráli, hrají a budou hrát stále.
Vida, jak jednoduše vidí situaci jeden z těch, kteří na tom všem vydělávají miliardy. I Vladimír Železný přece znal perfektní lék na odvrácení všech hrozeb plynoucích z „jeho“ televize – totiž vypínač. Řeč ďáblových pomocníků bývá vždycky velice podobná: Jste přece svobodní. A když s tou svou svobodou zacházet neumíte, tak máte holt smůlu.
Tahle odpověď přece jenom neuspokojuje všechny lidi. Proto byly v posledních letech několikrát z různých úrovní učiněny pokusy novelizovat zákon o hazardu (tedy zákon o loteriích). Všechny tyto pokusy zatím skončily neúspěchem. Na závislosti se prostě moc dobře vydělává. A vědí to i různí politici. Mediálně je známo propojení poslance ODS Vlastimila Tlustého s firmami holdingu Synot - sázkovým impériem rodiny Valentů. Dalším politikem, který je s hazardem u nás provázán, je lidovecký poslanec Ladislav Šustr, který zasedá v dozorčí radě Sazky a za tuto firmu také při schvalování zákonů či norem s nimi souvisejících vydatně kope.
Během posledních měsíců se ale přece jenom něco děje. Kromě donkichotské snahy několika senátorů v čele s Josefem Novotným se prohlášení o nutnosti lepší regulace hazardu dostalo i do usnesení posledního sjezdu lidové strany. Do druhého čtení byla v Senátu propuštěna Novotného novela loterijníhno zákona. A byla odstartována petiční akce Stophazardu (na internetových stránkách stejného jména), k níž už se připojila celá řada významných organizací – včetně České rady dětí a mládeže, Etického fóra ČR nebo Národního centra pro rodinu. Synod ČCE právě odmítl jakoukoliv finanční podporu, která je spojená s hazardními hrami. A počet lidí, kteří se už pod petici podepsali, míří k osmistovce.
Naše lidská svoboda je opravdu mimořádně cennou skutečností. Dokonce sám Bůh ji natolik respektuje, že ho to stojí kříž. Svoboda ovšem potřebuje výchovu. Jinak zplaní do svévole, nebo ji zničí nějaká závislost. Ochrana a výchova svobody je tedy dnes jedním z nejdůležitějších úkolů křesťanů. A samozřejmě vůbec všech lidí, kterým jde o skutečnou lidskou důstojnost.
Pro Radio Proglas Jiří Zajíc (autorovo upřesnění ze 17. 6. 2008 čtete v DISKUSI níže)
