Zkrácená Velká noc? Už prosím ne ...

"Seděli jsme na faře asi do půl třetí," vyprávěli v neděli ráno ti nejvytrvalejší, kteří setrvali při agapé po nádherné liturgii Vzkříšení se dvěma křty. Bezděky poukázali na jednu z problematických stránek letošních Velikonoc – ona Velká noc totiž čas 2.30 formálně vůbec neměla, o celých 60 minut ji připravila každoroční repríza podivuhodné ukázky sociálního inženýrství, zvaná zavedení letního času. Velikonoce, ke kterým se naštěstí tento nesmysl přikrade jen jednou za několik let, podtrhly celou absurditu se změnou času (dalším pozoruhodným prvkem při startu letního času je sníh a mráz, ty také loni v říjnu asistovaly završení údajného "letního" časového období). Nejvýznamnější noc pro každého věřícího křesťana je zkrácena – vlastně kým, proč, v čí prospěch?

Kdyby existovaly uspokojivé odpovědi na tyto otázky, jistě by se odevzdaná hodina spánku (na kterou se tak rádo zapomíná v říjnu, kdy se jásavě hovoří o prodloužené noci) spolu s řekněme menším komfortem při vstávání v časných ranních hodinách daly bez problémů obětovat. Jenže při pátrání po autoritě a důvodech zavedení střídání času se jaksi uspokojivých důvodů nelze dobrat – letní čas je reliktem minulosti, u nás zavedeným totalitními režimy z důvodů, které dávno pominuly, udržovaným jakousi nadnárodní úřední mašinérií. Denní svit někam ke 20. hodině je jistě příjemná věc, jenže přirozenou cestou bychom k němu do prvních květnových dní dospěli také, aniž bychom se připravovali o světlo v klíčových hodinách, kdy vstávají děti do škol (avizoval jsem, že půjde o poněkud nekorektní úvahu :-), a užívali si ho v době, kdy si nevezmeme na dluh od ranního sluníčka.

Co je na celé věci ovšem nejvíc skličující, že tento společenský experiment získal charakter jakési zvyklosti, o které se nediskutuje, která prostě k životu patří. Dovedu si představit, že pro mnoho lidí je světlý večer natolik důležitou hodnotu, že se klidně vzdají vstávání do tmy, případně vstávat sami nemusejí a rychle podléhají dojmu, že si to tak může zařídit každý. Nelze se však dopátrat rozložení názorů k této otázce, přičemž je nutno mít na paměti, že "nevadí mi to" neznamená totéž jako "považuji to za užitečné." Nezaznamenal jsem, že by nějaká autorita zkoumala, zda si obyvatelé letní čas přejí, nebo že by někdo seriózně připravoval opatření, jak minimalizovat odborníky potvrzené škodlivé dopady změny času na některé skupiny lidí. Ani údajně chystaná petiční celoevropská akce tak zřejmě nezmění skutečnost, že zkrácenou velikonoční neděli znovu prožijeme už za tři roky, 27. března 2016. Zda se sněžení podobně vysměje v říjnu letnímu času tak, jako loni na podzim nebo nyní, uvidíme za sedm měsíců a ve stejnou dobu se zde pravděpodobně objeví další nekorektní, subjektivní a bez odstupu formulovaný článek k této záležitosti.

Požehnaný velikonoční čas přeje

Filip Breindl