Zemřel "nenapravitelný optimista" biskup Jaroslav Škarvada
V pondělí 14. června zemřel v Praze v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského emeritní pražský biskup a někdejší představitel českého katolického exilu v Římě Jaroslav Škarvada. Sekretář kardinála Berana by se v září dožil 86 let. Mnozí ho znali jako "nenapravitelného optimistu", který svou dobrou náladou dokázal "nakazit" všechny kolem sebe. Pražská arcidiecéze se s ním rozloučí při slavení eucharistické oběti v pondělí 21.6. od 9.30 v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha, přímý přenos mše svaté odvysílá televize Noe i Proglas.
Jaroslav Škarvada se narodil 14. září 1924 v Praze. Od roku 1945 byl posluchačem papežské Lateránské a Gregoriánské univerzity v Římě a později alumnem české papežské koleje Nepomucenum. Sudium ukončil doktorátem teologie, kněžské svěcení přijal v březnu roku 1949, kvůli politické situaci v Československu se nemohl vrátit do vlasti. Pracoval nejprve v Itálii jako profesor dogmatiky v regionálním semináři v Chieti, od roku 1965 působil jako sekretář kardinála Berana, jehož doprovázel až do jeho smrti.
Na konci roku 1982 byl Jaroslav Škarvada jmenován titulárním litomyšlským biskupem, svěcení přijal z rukou papeže Jana Pavla II. v bazilice sv. Petra. Za své heslo si zvolil verš ze sedmnácté kapitoly Janova evangelia: Ut omnes unum sint, Aby všichni byli jedno. Úkolem jeho služby bylo řízení pastorace českých krajanů v zahraničí, jíž se věnoval už od roku 1968. V srpnu 1991 byl jmenován pražským světícím biskupem. S posluchači Proglasu se biskup Škarvada v roce podělil o své vzpomínky na setkání s Josephem Ratzingerem při jeho odletu z Bavorska do Říma, které si můžete poslechnout. Informace o konání posledního rozloučení s biskupem Škarvadou zatím nebyly zveřejněny.
Na biskupa Jaroslava Škarvadu vzpomíná jeho spolubratr v kolegiu svatovítských kněží – Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze – P. Pavel Kučera, který byl také v exilu a vykonával duchovní správu pro české krajany v Německu: "Byl to kus našeho společného života, poznal jsem ho už v roce 1965, později byl zodpovědný za naši duchovní správu v exilu, tak jsme spolu velmi úzce spolupracovali." Otec Pavel Kučera připomněl také význam biskupa Škarvady pro českou církev v zahraničí: "Přestože byl tolik let v Římě, tak pořád žil jednou nohou doma. Proto se nakonec naprosto vydal pro naši českou duchovní správu. Byl už poté tak trošku italský typ, to nakonec mohli mnozí poznat i v Praze, když potom přijel. Taková ta živá kázání plná gestikulace, typicky italské. Duší byl optimista, to ano."
Několik hodin před odchodem biskupa Škarvady sloužil mši svatou u lůžka nemocného emeritní pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Právě na jeho pozvání se na počátku 90. let dlouholetý nucený římský exulant vrátil do vlasti. Kardinál Vlk řekl: "Tam v cizině sledoval velmi podrobně naše poměry a zvláště rodnou pražskou diecézi, takže měl veliký přehled. To byl impulz k tomu, abych ho pozval zpět. Skutečně jeho vstup do diecéze byl velmi hladký, s mnoha kněžími se i znal, takže s nimi rychle navázal kontakt." Podle kardinála Vlka obohatil biskup Škarvada pražskou arcidiecézi zejména o dva prvky: Jako profesor přinesl teologickou erudici a vzdělání, jako někdejší sekretář kardinála Josefa Berana a zastánce dalších vatikánských úřadů znal "tep života církve univerzální". "Myslím si, že tento rozhled sem přinášel, do našich českých poměrů, které zvlášť po době komunismu byly takové trochu uzavřené," dodal Miloslav kardinál Vlk.
