Ze zákulisí příletu uprchlíků: Už aby to přestalo být mediálně zajímavé

Jistou symboliku to mělo - cvakání fotoaparátu znělo na uvítanou těm, kteří mají zkušenost s regionem, kde cvakají daleko nebezpečnější spouště (čím nebagatelizujeme nebezpečí aparátu v rukou bulvárního žurnalisty). Kanonádu jen nakrátko zarazila prosba kazatele Dana Drápala, aby modlitba během přivítání mohla zaznít v klidu - už během jeho slov se to spustilo znovu, asi proto, že se irácká holčička s českou panenkou v náručí pootočila.

Byli tu asi všichni - televize, rozhlas, noviny, internet, komerční, veřejnoprávní, média oligarchova, křesťanská ... Vedle sebe postávali ti, kterým celá věc byla poměrně lhostejná a nanejvýš kvitovali, že v terminálu bylo na rozdíl od jiné agendy třeba při dopravních nehodách teplo, spolu s druhými, kteří celou záležitost dlouhodobě sledují a s určitým vhledem do vývoje situace při tomto historickém průlomu jen obtížně zahánějí dojetí dotírající na profesní cynismus.

Nezbývá, než si přát, aby napodruhé, napotřetí a kdykoli napříště byla podobná záležitost pro mediální mainstream naprosto nezajímavá. Znamenalo by to, že se prvním příchozím podařilo úspěšně prošlápnout cestu, v níž ani dobře trénovaní čeští žurnalisté nedokážou vyrobit žádnou kontroverzi; tuzemská společnost by v takovém případě mohla začít brát jako samozřejmé, že se podobným způsobem pomáhá lidem v nebezpečí a nouzi. A kdo se bude dál zajímat o to, jak se našim zdomácnělým hostům daří, tyto informace snadno najde - pro určité sdělovací prostředky, jejichž redaktoři se nepouštěli do strkanice o nejlepší místo na pořízení tisícího pětistého záběru, zůstane tohle téma živé bez ohledu na to, co zrovna v dané chvíli budou preferovat ostatní.

Filip Breindl