Zářijový komentář Pavla Jajtnera: Poděkování za prázdniny

Poděkování za prázdniny
Komentář týdne pro rádio Proglas, září MMXII AD

Píšeme 16. září, svátek svaté Ludmily, statečné kněžny a mučednice, bez níž by český národ v Čechách a v Moravě neměl svatého Václava, ke kterému se utíkal vždy v dobách těžkých. Kde však jsou ty časy, kdy v tomto národě, v dobách bratrovražd a královražd žili lidé ochotní za pravdu a pro Krista položit život?

Dnešek měří jinak:
Soudní proces s Davidem Rathem ukazuje, sice jen jako ona pověstná špička ledovce, závažnost krize hodnot v materialistické společnosti obecně a v naší české zvlášť.  Skoro je mně líto bývalého poslance Kotta, který se poslancem stal proto, že se vydával za přítele a ochránce dělníků. Chudák musel spát na nakradených milionech s pistolí pod polštářem.

Nezvykle horký a suchý červenec umožnil i nám - na drsné Vysočině - koupání pod širým nebem. Z bezděčně vyslechnutého rozhovoru dvou mladých žen na koupališti se nemohu vzpamatovat dodnes. Je to pro mě něco, co pochází z jiného světa: jediným tématem jejich dvouhodinového rozhovoru bylo tetování. Jak, kde, u koho za kolik ... Jak říkával Jan Werich: „Vono není nic důležitějšího!“

Léto ještě neskončilo, ale prvňáčci – i ti naši dva - si s rozechvěním hodili na záda své zbrusu nové školní brašny, naučili se, jak bezpečně dojít do školy a přicházejí domů plni nadšení, naplněni  radostí z poznávání.

Léto ještě neskončilo a je tu také první hodina náboženství. Venkovská škola, hrstka šesti- až jedenáctiletých dětí z prvního stupně, zase o něco menší než loni. Téma: poděkování za prázdniny. Prvňáčci, pacholátka šestiletá,  spolupracují a kreslí obrázek.  Katechetka pak v druhé části hodiny čte o svatém Františkovi. Jedenáctiletá holka s úšklebkem a bez vyzvání prohodí: „No to musel bejt vopravdu ňákej blbec, né! Všem pomáhá a za všechno děkuje“. Ona a její kamarádka v začínající  pubertě seberou pak brašny a utíkají z hodiny. Katechetka, oněmělá úžasem, jak se chovají děti, jejichž babička je snad ještě praktikující katoličkou, nemá sílu je zastavit a hroutí se v slzách.

Probíhá jakási volební kampaň. Svéprávný volič ví, že nejlepším stvrzením dobrých úmyslů jsou přesvědčivé skutky a svědectví, které vydali svým životem ti, kdo se ucházejí o naši důvěru. V každé společnosti jsou chudí a bohatí. V časech, kdy víra, mravnost a řád ještě něco znamenaly, se bohatství rodů vytvářelo usilovnou prací po celé generace. Můžeme věřit těm, kdo neslýchaně zbohatli doslova přes noc a aby mohli nemravně bohatnout ještě rychleji a ještě víc, potřebují politickou moc? Naletíme jako národ v prolhaných megakampaních za miliony zase jednou na sliby falešných proroků, jejichž jedinou kvalifikací je to, že čtvrt století slibovali, nenesli žádnou odpovědnost, nic nedělali a tudíž nic nepokazili?

Ale dnešek nabízí i situace, kdy stojí za to žít:
Navzdory suchu, které už bylo i u nás – v nadmořské výšce 500 metrů a v kraji, kde je obvykle sedm měsíců zima a pět zbývajících chladno a deštivo, hrozivé, máme největší a nejsladší ovoce, zejména trnky, jak se říká u nás na Moravě, jaké po desetiletí nepamatuji. Letos se dá očekávat také  jeden z nejlepších ročníků vína: soudím tak podle slaďoučkých hroznů dovezených ze znojemského vinobraní. Udařilo se a Bohu za to dík !!!

Nebojme se! Hlavu vzhůru!

V dobách netvrdší totality začínal náš statečný, komunisty vězněný, neobyčejně vzdělaný a hluboce věřící  kněz, otec František Hájek ve farnosti mé ženy, kde jsme v letech sedmdesátých u jejích rodičů bydleli,  každou mši svatou citátem z osmé kapitoly listu svatého Pavla Římanům:  „(Bratři a sestry), víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému!“

Jdeme dál !!!

DG Pavel Jajtner, 16. září MMXIII AD