Vrcholí kampaň prezidentských kandidátů - jak vybrat svého?

Vrcholí kampaň prezidentských kandidátů - jak vybrat svého?
7. ledna 2013 Události, Náš názor Autor: Filip Breindl

Několik postřehů k nadcházející volbě prezidenta České republiky, která poprvé v historii proběhne formou přímého hlasování obyvatel ČR. Nabízíme k úvaze možná hlediska při výběru kandidátů.

Koho hledáme - prezidenta či Centrální mozek lidstva?

Sleduje-li veřejnost kampaň nyní již devíti kandidátů, měla by ji vnímat v kontextu funkce, o kterou se tři ženy a šest mužů ucházejí. Ačkoli některé výroky z kampaně naznačují, že mnozí usilují nejméně o ředitelství zeměkoule, ve skutečnosti prezidentský úřad znamená mnoho úřadování, něco reprezentace a jen omezený (například ve srovnání se soutěží politických stran) prostor pro realizaci vlastního programu. Od prezidenta bychom neměli očekávat více, než mu předepisuje ústava, totiž podepisování zákonů a vetování těch špatných, pověřování k sestavení vlády a na návrh premiéra jmenování ministrů, po předepsané proceduře jmenování soudců, profesorů atd., zastupování státu na mezinárodních fórech, rozumné nakládání s udělením milosti a mnoho dalších - není toho málo a také proto bychom od budoucího prezidenta neměli očekávat o moc více, zvláště ne zázračný recept na vyřešení všech problémů země. S tím pak souvisí očekávání voličů - jistěže by na nejvyšší ústavní post měla aspirovat skutečná osobnost, nelze ale očekávat její stoprocentní dokonalost. U každého z devítky kandidátů lze nalézt chyby, jistě je ale také možnost vybrat toho, jehož nedostatky zásadně nelimitují pro výkon funkce.

Volit srdcem nebo taktizovat?

Neexistuje jednoznačná odpověď na to, zda volit "svého" kandidáta i v situaci, kdy se zdá, že nemá nejmenší šanci na zvolení, a tím připravit o hlas osobu o něco méně sympatickou, zato s větší podporou. Každý si musí odpovědět sám, zda popřeje sluch průzkumům veřejného mínění, které se, jak známo, značně rozcházely se skutečnými výsledky hlasování i u zavedených voleb. Jestliže taktizování snad může mít význam v případě skutečně beznadějných parlamentních kandidátek, zde se vše jeví natolik otevřené, že těžko označit některého z kandidátů za předem odepsaného. Ostatně údaj o získaných hlasech pro názory kandidáta může být zajímavý i v případě, že z prvního kola nepostoupí.

Jak nepřekonat trapnost volby z roku 2008?

Politické strany nakonec neustály tlak na zavedení přímé prezidentské volby, který zesílil po zpackaném hlasování obou parlamentních komor v roce 2008. Ať už dáme za pravdu hlasům, které svěření prezidentské volby občanům považují za vychýlení jisté ústavní rovnováhy, či nikoli, lze se shodnout na tom, že první přímé prezidentské volbě nejsou okolnosti jistě nakloněny - počínaje zpackaným zákonem, k němuž si Ústavní soud ještě zřejmě poví své, byť termín volby neoddálil, přes zvláštní výpočty na ministerstvu vnitra až po zřetelný populismus, jenž se v kampani prosazuje na úkor vizí o fungování České republiky. Nanejvýš trapné by bylo, pokud by veřejnost tuto vyvzdorovanou volbu ignorovala podobně jako výběr senátorů, krajských zastupitelů či europoslanců. Nebude nic smutnějšího, než pětiletý pohled na prezidenta, jehož zvolila hrstka věrných, zatímco většina populace brázdila svahy horských středisek. Jedině vysoká volební účast a odpovědný výběr kandidátů snesou argumenty pro tvrzení, že občané jsou menší packalové než jejich poslanci a senátoři, kteří před pěti lety předvedli frašku a zákony k přímé volbě podle všeho nepřipravili kvalitně, jak měli a za co jsou daňovými poplatníky placeni.

Filip Breindl