Veřejnost si připomíná srpnovou okupaci z roku 1968
Připomínkové akce se dnes konají v České republice a také na Slovensku. Ve větších městech a na místech památníků jsou naplánovány různé pietní akce. Političtí představitelé se při té příležitosti sejdou například v Brně nebo třeba v Praze a to před budovou Českého rozhlasu.
„Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23 hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky.“ Takováto věta zazněla v Československém rozhlase přesně před čtyřiceti čtyřmi lety. Samotné obsazení státu si vyžádalo sto osm mrtvých a pět set těžce zraněných. Jeho cílem bylo ukončit reformy, které vedly k demokratizaci Československa.
Změny ve společnosti se, podle historiků, projevovali už od 60. let. Zasáhly kulturu, média, církve, různé organizace, ale i ekonomiku, kterou se skupina odborníků pod vedením Oty Šika snažila přeměnit na tržní. Reformy vyvrcholily v lednu 1968 odvoláním generálního tajemníka Antonína Novotného. Jeho nástupcem se stal reformní komunista Alexandr Dubček. Tento krok nastartoval proces, který vešel do dějin pod názvem Pražské jaro a skončil srpnovou okupací země.
Sovětští vojáci po obsazení ČSSR zatkli a převezli do Moskvy představitele reformního křídla komunistů Alexandra Dubčeka, Josefa Smrkovského, Oldřicha Černíka a Františka Kriegela. Všichni z nich, kromě Františka Kriegela, pod nátlakem podepsali Moskevský protokol, jenž vyjádřil souhlas s okupací a odsoudil změny z 60. let.
Mezi další oběti způsobené okupací někteří odborníci také počítají Jana Palacha, Jana Zajíce, Evžena Plocka, Josefa Hlavatého nebo Michala Lefčíka, kteří se na protest proti smíření občanů s okupací v roce 1969 upálili. Taktéž protesty při prvním výročí okupace si vyžádaly mrtvé. V Brně například vojenské a policejní síly našeho státu měly na svědomí životy Danuše Muzikářové a Stanislava Valehracha.
Vojska čítající zhruba půl milionu příslušníků Sovětského svazu zůstala na našem území až do devadesátých let. Okupace vedla k čistkám, cenzuře a tak zvané normalizaci státu. Kvůli ní emigrovalo na sto padesát tisíc občanů.
