Ve vatikánské kurii potkáváme služebníky církve, říká litoměřický biskup

Jak proběhlo setkání u papeže, co vás zaujalo na jeho slovech?

Skutečně mohu říci, že audience, návštěva u Svatého otce proběhla v bezprostřední atmosféře, jak už to každý člověk žijící na této planetě a zvláště křesťan a katolík pozoruje papeže Františka. Vidíme, že jedná velmi bezprostředně a taková byla i ta audience, i když se samozřejmě odehrála v nějakém organizačním rámci a v souladu se stanovenými postupy. I přes to vše probíhalo v otevřenosti, prostotě, klidu, velice se mi to líbilo.

Když jsem se představil - ten rozhovor probíhal velmi krátce - řekl jsem mu, že jsem z diecéze, kde je hlavní patronkou svatá Zdislava, která je patronkou rodin. Svatý otec na to reagoval - já vím, to jsem se už dozvěděl. To byl takový velmi milý okamžik, který mě potěšil a věřím, že to může potěšit i všechny diecezány litoměřické diecéze.

Stejně jako ostatní biskupové, s nimiž jsme hovořili, dáváte najevo, že papež František vyjadřuje značné porozumění vůči situaci naší církve. Je správný dojem, že je velmi dobře o nás informován?

Určitě jsem tento dojem měl, že je informován velmi dobře, a to nejenom třeba od svých nejbližších spolupracovníků, ale že se o tu situaci naší české katolické církve a o její historii sám zajímá a řadu věcí si sám prostudoval. Zdůraznil jednu velmi zásadní věc: Abychom nikdy nezapomněli na to, že naše česká katolická církev je církví mučedníků, církví svědků Kristových. Nemusí hned téct krev, ale svědectví mučednictví může být i nekrvavé, ale vždy důsledné ve vyznání, v přihlášení se ke Kristu, našemu Pánu. Když o tom mluvil, sám jsem si připomněl a uvědomil, že bychom už pomalu přes všechny naše starosti a plány zapomínali na to, že máme krásné a hluboké historické kořeny v naší katolické církvi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a tyto kořeny jsou zality krví mučedníků, našich předků ve víře.

Dnes je také výroční den smrti svatého Cyrila - dotkla se audience i tohoto tématu, zaznělo něco k cyrilometodějské tradici? S ní souvisel i dar, který měl papeži odevzdat olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Skutečně se předal dar. Pan arcibiskup Graubner nám ho ukázal, je to kovové sousoší svatých Cyrila a Metoděje, podobné jsme my biskupové dostali loni při jubiilejní pouti na Velehradě. Jinak se o svatých Cyrilu a Metoději nemluvilo, ale Svatý otec při jedné vzpomínce v určité souvislosti zmínil také tyto dva významné světce. Ale že by zvlášť o té jejich misi, na kterou jsme právě teď v bezprostředně minulé době vzpomínali a jejich odkaz si připomínali, o tom se na audienci nemluvilo.

Vy jste jako biskup poprvé na návštěvě Ad limina apostolorum - jak ji prožíváte i s ohledem na pracovní program, ale také na atmosféru oněch "prahů apoštolských"?

Je to skutečně moje první návštěva Ad limina apostolorum. Očekával jsem zhruba to, co teď prožívám. Když jsem byl generálním vikářem v Českých Budějovicích, připravoval jsem také zprávu pro pana biskupa Jiřího Paďoura pro minulou návštěvu. Něco jsem o biskupské návštěvě apoštolských prahů věděl nebo tušil a mohu říci, že celkem se tyto představy naplňují. Navíc se přesvědčuji o tom, že ve všech kuriálních úřadech - navštěvujeme jich několik denně - jsou lidé církve, kteří pracují pro církev a chtějí pomoci každému biskupovi, pokud projeví zájem. Vidím to na vlastní oči a poznávám, že ač jde o vysoké církevní vatikánské úřady, jsou tam pracovníci, služebníci církve Kristovy. A my všichni jsme služebníci a pracovníci Kristovi, takže si můžeme dobře rozumět.

Jak vnímáte celkovou atmosféru Říma těchto dnů - máte možnost alespoň okrajově vnímat například dnešní setkání snoubenců s papežem Františkem či cyrilometodějské pouti věřících ze slovanských zemí?

Ze všech mých dosavadních návštěv Říma se v těchto dnech, které zde trávím se svými spolubratry biskupy, ta atmosféra nijak nevybočuje. Je to klima Říma, centra Kristovy církve, je to pořád krásný, velmi vznešený, byť velmi rušný Řím. S lidmi se potkáváme na každém kroku. Jsou to poutníci, jsou to turisté, lidé, kteří pracovně navštěvují Řím. Dohromady to na mě dělá dojem, že všichni se všemi možnými trampotami, problémy, radostmi, se vším, co lidská srdce nesou, se do Říma vejde.